Petra Nachtmanová - autorské stránky

Marek potkal Stelu na začátku lesní cesty. Byl rád, že se jejich trasy neshodovaly. Už šla domů, zatímco on teprve s Benem vycházel.

„Beníkovi musí být zima. Necháte ho trápit v tom sněhu. Chudinka.“

„Vždyť jde o loveckého psa, žádný tintítko. Nepotřebuje zateplenou kombinézu s kapucí a k tomu papuče na tlapy.“

„Mýlíte se.“

„Ne.“

Mluvil krátce. Rozvětvená konverzace by vedla k přílišnému zdržování. Kouknul se na Pudliona IV. Zelený kabátek s puntíky a výšivkou medvídka pandy. Určitě měl vlastní šatní skříň, protože kolem Vánoc nosil speciální obleček s motivem zasněžených chaloupek, zelených a červených sobů a nechyběla ani hvězda pro štěstí.

„Pes se umí dost přetvařovat. I když začne umírat, bude vypadat, že mu nic nechybí.“

„Vyznám se ve psech.“

„Jestli chcete, dám vám tip na bezva obchůdek. Každý týden nové modely. Beník bude skákat radostí. Lidový ceny a super kvalita. Nejlepší jsou bundy kolem dvou tisíc.“

„Hmm. Už skáče předem. Já taky. Za psí bundu dva tácy. Jdeme na posed. Vy se taky vydejte domů, myslivci chodí na svá stanoviště, aby si Pudliona IV. nespletli s vlkem.“

„Vždyť je oblečený.“

„To vůbec nevadí.“

„Zajdeme do banky!“

„Dobře,“ odpovídám spokojeně. Asi potřebuje zařídit něco finančního. Ani ve snu mě nenapadá, že se ocitneme na párty pod širým nebem, kde se scházelo čím dál více lidí. Banka pozvala své klienty na oslavu svých „narozenin“. Každý obdržel kelímek s pitím a kousek tradiční černé buchty ze sušených plodů. A k vylepšení pohodové atmosféry hrála živá hudba. Buchta působila před rozkrojením jako obrovský magnet. Vypadala jako mapa ostrova a svou velikostí zabrala několik velkých stolů. Snědla jsem úplné umělecké dílo.

Po nečekaném občerstvení se vypravujeme na další prohlídku. Projíždíme spíše prázdné ulice s pohádkově malovanými domy, luxusními vilkami i chudými čtvrtěmi. Nechybí ani tradiční domy „kunuku“, anebo historické plantážové domy.

Nakonec parkujeme ve městě Willemstad. Historické centrum vždy láká hodně turistů, kteří se sem dostanou kromě letecké přepravy i na velkých okružních lodích.

Obě části města Punda a Otrobanda spojuje plovoucí most, umožňující lodím vplouvat do laguny. Může jít o velké výletní lodě, ale i rybářské loďky z venezuelské pevniny, které sem dováží různé ovoce, zeleninu, ale i zboží, které si někdo extra poručí. Záleží na domluvě.

„Víte, v naší vsi udržujeme pěknou lidovou tradici. Každoročně pořádáme stezku odvahu pro děti. Dobrovolníci se navléknou do kostýmů a snaží se, co nejvíc, vylekat ty otrlý děcka. Nebyla byste tak hodná a nezamluvila si jedno stanoviště?“

„Jasně. Žádný problém. Kdy se akce koná? Na Halloweena?“

„Ne. Rozhodně se nemontujeme do žádných zahraničních zvyků. Uctíváme svoje vlastní. Housenovský Nebojsan nebo Nebojsanka.“

„Tak kdy?“

„Zítra.“

„Už?“

„Ano.“

„No je to dost narychlo, ale nějak se zařídím. Doufám, že se Nebojsan odehraje za tmy, a ne za ranního rozbřesku.“

„Ne, ráno si přispěte. Až večer po setmění. Zhruba od deseti do půlnoci.“

„Fajn, souhlasím. Co bych neudělala pro svoje spoluobčany, že jo?“

„A kde chcete stát?“

„Neznám trasu. Ale je mi to fuk. Jedno stanoviště mi vyberte a tam zajdu,“ házím úsměvy na všechny strany po vzoru hvězd z Hollywoodu. Vzápětí lituji své bezprostřední vstřícnosti.

„Moc děkujeme. Přiřazujeme vás k hlídce na hřbitově, kde se odehraje největší drama.“

Polykám vlastní zděšení. Neudělám si ostudu v přímém přenosu. Nejsem žádný strašpytel prvního řádu!

„Proč největší?“

„Každý se hřbitova tak trochu bojí, ne? Vždyť lidé vždy váhají, jestli tam náhodou v noci neřádí duchové, mrtvé duše, zombie, upíři, vyslanci samotného ďábla…“

„Mi neříkejte, že na tak malým hřbitůvku se potuluje všechno vyjmenovaný.“

„Ne. Jasně, že ne! Tam je klid… jako v hrobě.“

„Já vím, dělám si srandu. Vždyť hřbitov je úplně normální místo, že? Proto nyní vládne módním trendům stavění altánů a umísťování laviček k odpočinku na hřbitově. Střet živých s mrtvolným klidem. Nádhera!“ vybaluji bez rozmyšlení a hodně pochybuji o svém momentálním zdraví a smyslech. Asi jsem se pomátla! V noci půjdu dobrovolně na neznámý hřbitov a ještě tam budu strašit děti!