Petra Nachtmanová - autorské stránky

Jak Čumina k Čumině přišla

18. března 2013 11:45:00

Jak Čumina k Čumině přišla

Ke své přezdívce přišla velice jednoduše, řekla: „Budu Čumina a je to!“

Stalo se tak v deštivý den říjnového měsíce, kdy se rozhodla zase hubnout.

Čumina hubla už několikrát, ale bylo to marný. Nevzdávala se a zkoušela různé postupy, říkala, že až vyčerpá všechny možnosti, přestane a zůstane taková jaká je, ale to bylo před tím než v sobě našla Čuminu, neohroženou bojovnici za všechno dobré a ještě lepší.

Jaká slavná kuchařka mohla být hubená? Se slávou jí rostlo tělo a bojovala s nadváhou, protože časopisy NIKDY neukazovaly úspěšné tlusté ženy, jen ty hubené a ona se chtěla proslavit v časopise „Ženy a sny“

Minulou neúspěšnou dietu nevařila. Jenže děti se stále ptaly, co je k jídlu a tak nakupovala každému „hotovou porci“

Hotové porce, ale vzhledem k pozdním návratům členům domácnosti, tajně snižovala a bylo po úspěchu.

Řekla, že se nebude trápit a uvaří dětem, protože nebyly ještě plnoleté, a aby jí nezažalovaly, že neplní vyživovací povinnosti.

A tak se tentokrát rozhodla vařit, ale nejíst. Pouze se kochat pohledem na své uvařené lásky.

Sedla si k obsazenému rodinnému stolu, přinesla si prázdný talíř, aby neseděla jako žebrák. Obložila ho hlávkovým salátem a srdíčky z rajčat. Talíř však odsunula a na místo hostinového rozjímání, opřela lokty o stůl. Dlaněmi si zakryla obličej a skrz prsty slintala na jídlo a nahlas skučela.

„Ách, ách, uf, uf, uf, knedlíčky, zelí….uf, králíček!“

Když takhle trpí Čumina, jeden by se slitoval. Rodina nemohla koukat, jak trpí a tak jen koukali na stydnoucí talíře. Čumina odlepila dlaně a nelíbilo se jí to. Začala dirigovat dceru Majku: „Nečum a jez!“

Syna Tondu: „Nečum a jez!“

Muže: „Nečum a žer!“

„Čumět můžu jenom já, protože hubnu“

Dali si do pusy a ona hned zanaříkala.

„To mi nedělejte, to néé, zblázním se. Uf. Ajajaj, upečený králíček, zelíčko dušený….“

Přestali převalovat jídlo v puse a promluvila odvážná dcera.

„Mami, takhle to nejde,“ odstrčila talíř, „sněz si to sama, jó?“

Všichni vstali a nechali své porce. Z lásky se každý rozdělí s trpícím i o poslední sousto.

„Hele, mami, sníš to, zaběháš si a je to dole. Tak nešil.“

„Fakt to bude dole? A kolik toho musím oběhnout?“

„Přísahám na smrt Čuminy, každý sousto znásobíš dvaceti kroky a je to.“

„No dobře.“

Snědla všechny porce králíka a i salátovou oblohu, co měla být jejím hlavním chodem. Napočítala dvěstěkrát do pusy, dávala tam co největší kusy, protože o velikosti se dcera nezmiňovala.

Začala obíhat barák čtyřmi tisíci kroky. Funěla jak lovecký pes s býkem dohromady. Tričko propocený, obličej rudý, potok v podpaží a váha NIC!!! Kilo neubylo.

„Kdo je Čumina?“ ptala se zvědavě dcery.

„Jaká?“

„No přísahal jsi na její smrt.“

„Nikdo, mami.“

„Nikdo? Přísahala jsi na nikoho, protože jsi věděla, že to nefunguje? Nechtěla si být hnusným vrahem, chápu. Ale já ti něco povim, ode dneška jsem Čumina a jestli budeš přísahat, tak jedině na moji smrt.“

A bylo to. Dcera sklonila víčka, zívla a slušně odpověděla.

„Rozkaz, Čumino!“


přečteno: 8053x   komentářů: 0
 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2020