Petra Nachtmanová - autorské stránky

Ztracený čert

18. března 2013 11:05:00

Ztracený čert

Kamarádka mě prosila jestli bych jí nepůjčila čertovský oděv z loňska. Její dcerka má kudrnaté vlasy a snědou pleť, slušelo by jí být malým čertíkem, který po ránu vystraší čertího otce, až se bude vracet z pochůzky úplně na mol.

 

„Toho svýho si někam schoval, aby jsem mu masku nespálila, ale pomstím se mu. Uvidíš, že jo,“ říkala Irena, co chovala v paměti mnoho neslavných čertovských příhod stejně jako já.

 

Já souhlasila s půjčením, ba co víc s darováním. Loňského čerta jsem u nás schovala já, ale bylo mi líto ho jen tak vyhodit, když jsem se s ním tejden šila, hlavně s ocasem. Vycpávala jsem ho do správné pozice, stehovala a kroutila tři dny. Jenže práce poctivá nedožívá večera.

 

„Nemá ale ocas,“ povídám s pokrčením ramen.

 

„Nevadí, našiju jí tam bambuli,“ rozhodla Irena

 

„Nemusíš mi nic vracet, zmenši si ho, aby v tom neplandala.“

 

Kamarádka mi děkovala tisíckrát, že v malém čertím modelu, bude dcerka velmi roztomilá. Já též tisíckrát děkovala. Zbavila jsem se bez výčitek svědomí čertích chlupů zahrabaných hluboko ve skříni.

 

Petr byl loni taky roztomilý. Čertil už od oběda v hospodě, kde chlapi slepovali křídla andělovi, co si večer zkoušel lítat a spadnul do chřtánu vlastního loveckýho psa, co byl nejlepším v dohledávání postřelených kačen.

 

Nevím, u kterých dětí nadělovali, ale pěkně se vožral a ke všemu ztratil ocas a padesát let starej zvon, který tajně sebral z police. Přišel zčernalý víc než odcházel a chtěl hupsnout do bílého pekla (čerstvě povlečených peřin). Odvlekla jsem ho do koupelny pod příslibem svléknutí se i s mikulášskou nadílkou. Než se mi z něho podařilo sesbírat všechno čertovsky chlupatý, vybuchla mi na bílém tričku puma a začernila bílý prostor na svém území.

 

„No tak počkej přece!“ okřikla jsem jeho ruce a strčila ho do vany, vklouznul dovnitř, uvelebil se a já ho přemalovala mokrou žínkou. Nechtěl vůbec z vany ven. Vymydlil mýdlo, zlomil kartáček na zuby a štětinkama drhnul vanu způsobem „šššš hůhů tunel ššš hůhů, pusťte mašinku,ššš…“

 

Nakonec si stoupnul a utrhl věšák i s ručníky. Při sušení se zamotal nohou do šňůry od fénu, co mu spadl k nohám. Pak skočil nahý do postele i s fénem na noze a chrápal jak peklo v nebi.

 

Letos tedy žádnej vožralej čert nebude. Dětem musí stačit loňská představa.

 

„Ahoj Libuško, tak je to tady, zítra mě zase čeká čertí šichta,“ smál se ve dveřích, sotva se vrátil z venku.

 

„Nečeká. Čert se ztratil,“ říkám já s úsměvem a krčím rameny.

 

„Ale neztratil, podívej,“ ze zelené igelitky vytáhl bílý igelit plnej čertích chlupů.

 

„Byl v akci, výhodná koupě na poslední chvíli a i s rohama. Dobrý cóó?“

 

Úsměv mi pohasnul. Prostě nedokážu přetrhnout staročeskou tradici. Musím si zvykat, když se mají dodržovat zvyky, co jsou oblíbené a chtěné u mužů a neoblíbené a nechtěné u žen. Ale co, silnější povaha dává přednost slabším.

 

„Snad najdeš ten loňskej zvon,“ řekla jsem tiše a odešla vybalovat druhou zelenou igelitku, kde byl potravinový nákup.

 

Ještěže aspoň děti mají radši Harryho a čerti, co vlastní jen ztrácecí schopnosti jim jsou naprosto ukradený.


přečteno: 7708x   komentářů: 0

Komentáře


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
čtyřista osmdesát devět:
(nechte prázdné)
ODESLAT
 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2020