Petra Nachtmanová - autorské stránky

Nutník

18. března 2013 11:58:00

Nutně se musí

Činnosti se mi hnusí

Odstup už, Satane!

 

Založila jsme si nutník. Malý notýsek obsahující velká poselství. Tedy ne až zas tak velká, kdyby to neexistovalo, taky by se člověk nezbláznil. Spíš naopak, zažíval by úlevu.

Stávalo se to většinou jednou ročně (a mělo aspoň jednou za čtrnáct dnů), na dušičky, protože jsem dělala generální úklid a vynášela mrtvé věci z domu.

No při té vší píli jsem objevila mezi stovkami časopisů, prospektů a papírů, nutník.

„Hele! Tady tě mám a já, že nikde nevystrkuješ ty volební programy, ke kterým jsem se zavázala.“

Radostně jsem se usmála na vyplazený jazyk na obalu a otevřela první stránku a zároveň poslední popsanou.

„Zalít kytky!“ stálo hned jako první s červeným vykřičníkem.

„Jéžišíí, kytky!“ odhodila jsem nutník a běžela pro konvičku s vodou a začala si starostlivě prozpěvovat „Ó růžičko povadlá, ó palmičko potemnělá“ Při důkladné prohlídce jsem uvážila, že je na tom nejlíp kaktus i když nekvete.

Zalila jsem deset kusů květníků s pahýly na oknech a čtyři povadlé vedle televize ( na ně občas něco vylil Majk, když poblíž hledal ovladač).

„Pokud se ze skleslosti nevylížete, máte smůlu!“ oznámila jsem zeleným šťastlivcům a nahnědlým posmutnělcům.

Sebrala jsem opět nutník a brala příkazy hopem. Vyluxovala a přeskočila mytí oken ( ještě bylo vidět skrz). Půl hodiny jsem hledala štafle, abych vyčistila lustr a pak usoudila, že se na to vysoko můžu zvysoka….

No a tak jsem se oddávala pracem přízemním, jenže tam po vyluxování nic nezůstalo, takže jsem se přesunula k písíčkům. Nejdříve k mému a poté k Majkovu a nastříkala na oba sladké odprašování s Virenou a vyleštila vše kapesníkem. Majk bude zářit stejně jako obrazovka!

Jak jsem se rozjela, vzpomněla jsem si na radu kámošky, co neměla dosud místo v nutníku, že klávesnice by se měla občas otočit vzhůru a vyklepat.

„A klepeme! Jedna, dva, tři, čtyři, pět. FUJ!!!!“

Stála jsem jak opařená a nemohla věřit viděnému. Kromě šílených drobků všeho zkonzumovatelného druhu tam ležely i ostříhané nehty. Moje! Jak to? Já si přece nikdy nedělám u počítače manikúru! Stříhám pouze na dva metry vzdálené sedačce. Vrtalo mi to hlavou tak, že jsem si sedla na nutník a koukala vpřed dokud mě Majk nevyrušil.

„Ahoj. Béda se bude ženit. Jsme pozvaní.“

„Hmm, hele, Majku víš o tom, že nehty lítají?“

„Moje ne,“ odvětil klidně a zapnul svůj přístroj, zaostřil na obrazovku a zajásal, jak se mu to dnes rozjasnilo.

„Asi se mi přece jenom zlepšuje zrak a já už to viděl ztraceně.“

„Majku, fakt. Měli bychom to nahlásit do knihy rekordů a já to změřím.“

„Změř, miláčku. Máš vůbec metr? A na co prosim tě? Na nehty si vem pravítko.“

„No ty nehty, kam doskočily.“

„Hele, já už si je včera ostříhal, přeci jenom se s krátkýma líp ťuká.“

„Ty mě nevnímáš. Říkám ti, že moje nehty uletěly vzdálenost přesně dva metry čtyřicetpět centimetrů přímo do klávesnice. Víš že tam si je nestříhám a ani ty.“

„Hmm.“

Majk se zamyslel a nic kloudného nevymyslel i když došel až na konec mozkovny a pomalu zpět.

„Heleď, tak tam tedy zavolej, co ti na tenhle objev řeknou.“

Jenže jelikož jsem nenašla na stránkách odkaz na zapisovatele rekordů, vytočila jsem číslo do výzkumáku.

„Řekli mi, abych si stříhala nehty za zavřenými dveřmi zvenku a když nehty doletí do klávesnice, mám to nahlásit.“

„Dělají z tebe vola, Zuzi. Vybodni se na ně.“

Hodně mě to trápilo a tak jsem si na chatu založila diskuzní fórum a tam létalo věcí! Člověk by nevěřil, co se kolem nás děje. Je to jasné – na Zemi nebydlíme sami, někdo nás tu provokuje a občas rozesmívá.

„Majku, představ si, že v týhle posteli asi nespíme sami. Je nás tu třeba i pět.“ povídala jsem mu před usnutím.

Majk, ale již odstartoval tuhý stav a asi prožíval zlý sen, protože mě praštil do ramene. Já se tedy otočila na bok a spala i se všemi záhadami, které stejně nevyřeším, protože ti neviditelní jsou daleko dál než já a smějou se jak trávím čas se zavřeným nutníkem.


přečteno: 5246x   komentářů: 0
 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2020