Petra Nachtmanová - autorské stránky

Alík, bába a 40 koblížků

18. března 2013 10:01:00

Neděle. Už zase byla neděle. Alík vstal ze svého pelíšku v rohu světnice a bolestně zakňučel. Za chvíli se probudí bába, ustele si postel, zamete, nasype na dvoře slepicím zrní, nalije vodu Alíkovi, mléko kočkám, usměje se a radostně řekne:

Alík, bába a 40 koblížků

Neděle. Už zase byla neděle. Alík vstal ze svého pelíšku v rohu světnice a bolestně zakňučel. Za chvíli se probudí bába, ustele si postel, zamete, nasype na dvoře slepicím zrní, nalije vodu Alíkovi, mléko kočkám, usměje se a radostně řekne:

 

„Neboj se Alíčku, dnes je neděle a čeká tě něco daleko lepšího než maso a voda.“

 

Usměje se na kočky a řekne jim, že na ně také jistě něco zbyde a pustí se do zadělávání těsta na koblihy. Koblihy plněné jahodovou marmeládou Alík do nedávna miloval. Milovaly je i kočky. Každou neděli se jich společně přecpali, protože bába je smažila jen a jen pro ně. Láska se proměnila v nenávist. Bába stárla a byl tomu rok, co koblížky připalovala. Ze začátku byly jen zlehka přismahnuté, pak se to zhoršovalo. Nyní byly již 5 měsíců černé jako uhel a navíc do nich bába zapomínala dávat marmeládu, takže se mohlo klidně říkat, že by to ani pes nežral. Alík by je opravdu nežral, kdyby nemusel. Když se poprvé s žalostným kňučením odvrátil od připálených koblížků, bába posmutněla a říkala mu:

 

„Alíčku, to mi nemůžeš udělat. Jsi jediný koho mám opravdu moc ráda, hezky to zpapej.“ Bába se i občas rozbrečela a tak se nad ní Alík smiloval a snědl svou porci koblížků. Nejlíp se měly kočky, dostávaly připálené koblížky s marmeládou, která zbyla /tedy všechnu marmeládu/ a dalo se to aspoň spolknout. Navíc kočky byly čtyři a mohly se v pojídání nedělních koblížků střídat. Jednou za čtyři týdny se to dalo ještě vydržet, ale každý týden ne!

 

Bába připravovala stále stejný počet koblížků – čtyřicet. Říkala jim „To jsou moji loupežníci“ a pak je házela Alíkovi a křičela „ Rychle si chyť lumpa!“

 

Bába si nechávala pro sebe ke kafíčku 10 koblížků, Alík dostával také deset koblížků, deset koblížků bylo pro kočky a 10 koblížků nechávala na okně pro hosty.

 

Ze začátku se snažil Alík bábě pomáhat tím, že když při smažení usnula, tak jí budil štěkotem. Ale ona se jen probrala a zakřičela „Pšt Alíčku, ještě chvilku a už to bude.“ Pak tvrdě usnula a probudila se až byl z koblížků uhel.

 

Á, už to bylo tady. Bába vstávala z postele, ustlala si postel, kočkám nalila vodu, Alíkovi mléko.

 

Alík zakňučel. To mělo být přece obráceně, kočkám mléko a jemu vodu. Bába ho pohladila a řekla „Tak tiše, ty můj loupežníčku!“

 

Loupežníčku! Copak on je nějaký připálený koblih? Bába byla nějaká popletená, že by se jí ta skleróza zase zhoršila? Alík ji pozorně sledoval, třeba zapomene i na koblihy….ne, už se blížila ke spíži. Bába otevřela spíž, podívala se na pytlík s moukou, usmála se a zase spíž zavřela. Mouku nechala uvnitř. Bába se znovu usmála, rozeběhla se a křičela na Alíka „Chytím lumpíka, chytím“ Alík se dal do běhu. Bába se zbláznila, myslel si. Skleróza se jí zhoršila a on teď místo žraní připálených koblih bude muset běhat po světnici a nechat si říkat loupežníčku…….ale aspoň, že byl osvobozený od koblih, které by ani pes nežral…


přečteno: 7420x   komentářů: 0
 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2020