Petra Nachtmanová - autorské stránky

Ukázka 1:

Sklopila oči. Ty zatracený nehty! Odlakuje je.

Ivana Muslíková by se nejraději zavřela do mrazicího boxu a nechala všechny momentální myšlenky navěky ztuhnout. Jindy by ji stejné pocity hřály u srdce. Ne, hřejivost nevystihovala ten správný pojem. Silně by vnímala vzrušení, napětí, bušení srdce. Krev by se prolévala spánky rychlostí blesku. Ozvy tepu by pociťovala i na palcích u nohou. Povrchně dýchala, tajila dech a hlasitě by mlaskla z naprosté spokojenosti.

Lekla se. Manžel zakašlal a kopl ji špičkou boty do její pravé nohy. Nepodívala se na něho, ale cítila jeho nevraživý pohled. Zabijácký! Možná se zamordují navzájem, sotva za nimi zaklapnou dveře dokonalého domu. Tolik si ho kdysi přáli. Nádherné místo se zahradou, bazénem, garáží a nejmodernějšími technologiemi k dosažení naprostého komfortu bydlení. Ten domek ji přechytračil. Uvěznil ji v samotě.

„A pro dnešek je vše vyřízené,“ usmíval se strážník a ukládal peníze do koženého pouzdra i s dokladem o převzetí.

„Doufám, že ne pouze pro dnešní den, ale navždy,“ prohodil odměřeně Ivanin manžel a znovu ji přejel děsivě chladným pohledem.

„To záleží na vás.“

„Na mně snad ne, ale na ní,“ obhajoval manžel svou nevinu, když na něho policista koukal dost opovržlivě. Marná snaha. Zástupce zákona viděl dva provinilce, ne jednoho. Radek Muslík byl rozhořčením úplně bez sebe. Vždyť si ten mladíček myslel, že se snad předem domlouvali.

Ukázka 2:

Julie Nohejlová ležela na zádech na trochu rozvrzané kovové secesní posteli. Ruce držela zdvižené nad hlavou a zamyšleně se dívala, jak jí krev stéká z prstů po dlaních, dál k lokti a kape jí na bradu, krk a hruď. Pozorovala rudou tekutinu s chorobně vyznívajícím zalíbením, s jakýmsi vzrušením v očích.

Před chvílí mu probodla srdce, břicho, stehna a snad každou další tělní část. Tolik ran do jednoho těla a žádná zbytečná. Zasloužil si je. Odsoudila ho již dávno k trestu smrti, jen odhodlání k činu hledala dost dlouho. I přes průtahy došlo k výkonu rozsudku beze svědků.

Neměla důvod se otáčet na pravou stranu, kde jeho bezvládné tělo vytvořilo během chvíle komickou figuru z béčkových hororových snímků.

„Ty tedy vypadáš!“ smála se mu před několika minutami s nožem v pravé ruce, potřísněná od jeho tělních tekutin. V levém oku zaznamenala tik. Mezi nohami jí zamrzlo podivné vzrušení. Hlava se vznášela v pekelném kouři.

„Samá smradlavá vnitřnost. Fuj! Je mi z tebe blbě.“

Přiložila mu špičku nože pod bradu a nutila k pozornosti mrtvého muže.

„Pech, co? Zhebnout zrovna kvůli mně. Stačí pár správných pohybů a je z tebe kus nepotřebnýho hadru...“

Ukázka 3:

Manžel! Vůbec si nevšimla, kde stál a klábosil. Asi ji bedlivě sledoval a nespustil z ní oči.

„Co děláš? Táhneš mě jako couru.“

Snažila se mluvit pološeptem, aby zbytečně nevyvolávala paniku. Vyskočí jí modřina. Zatím neodpovídal. Začal mluvit, až se ujistil, že je v jednom koutě chodby nikdo jiný neuslyší.

„Cos ukradla? Co máš v kabelce?“

„Co tě to najednou zajímá?“

„Co sis tam šoupla?“

„Nic. Zmagořil jsi nebo co?“

„Nehraj neviňátko, moc dobře tě znám!“

„Nic nehraju...“

„Něco jsi ukradla. Dělej, vrať to!“

„Nech mě na pokoji. Nic jsem nevzala.“

„Ivano, varuju tě!“

„Jasně. Nezapomeň použít výstražný značky, aby to varování dopadlo bez chybičky!“

Pár vteřin na sebe koukali jako dva největší nepřátelé. Na život a na smrt. Radkovi došla trpělivost, vytrhl Ivaně kabelku z ruky a chtěl se podívat dovnitř. Zlobilo ho zapínání. Nadával, že se nelze dostat dovnitř. Ivana mu ji vyrvala z rukou a sama zručně otevřela. Vytáhla tři úlovky a strčila mu je do ruky.

„Na svěží dech, udav se!“