Petra Nachtmanová - autorské stránky

Beránek Petrklíč se narodil na jaře mezi petrklíči a byl snad nejhezčím ze všech letos narozených beránků. Jaro nadešlo teplé a slunečné. Petrklíč vesele poskakoval v ohradě a moc se těšil až ho přijdou obdivovat děti. Jenže čekal, čekal, čekal... a stále nikdo nepřicházel.

„Maminko, nejse...

Velikonoční kuřátka musela chodit do velikonoční školy malování. Učila se tu malovat velikonoční vajíčka. Kuřátka malovala čáry, vlnky, čtverce, trojúhelníky a různé tvary, jen Echík maloval zcela něco jiného.

Echík byl velice šikovný a maloval vše, co kdy viděl na dvorku – trávu a kytičky,...

„Na co si budu čistit tolik zubů? Tolik jich mám! Přece mi stačí dva na kousání, jeden nahoře a druhý dole,“ stěžoval si sobě Leoš u zrcadla v koupelně, kde byl zavřený kvůli tomu, aby se umyl, vyčistil zuby a dřív než to dokončí nemůže ven.

„Ruce potřebuju, ty jo, ale zubů mám příliš.“

Chvíli sed...

Už zase začínalo sváteční období a slečna Vánočka se opravdu těšila. Pekaři připravili vláčné těsto, zamotali ho a vznikla ona, chutná a jemná kráska, která ozdobí nejeden vánoční stůl.

Stačilo rychle odpočítat: tři, dva, jedna, hops! Vyskočila z pece a rozhlížela se po světě. Kolem ní čekalo...

A stalo se! Sotva zaklaply za unavenou maminkou dveře od kuchyně, vánoční cukroví se rozmluvilo a rozchechtalo. Celý den se maminka Nováková věnovala pečení cukroví. Na talířích čekaly linecké hvězdičky, vanilkové rohlíčky, kakaové zvonečky a půlky ořechů. Kdo se na cukroví ale pozorně zadíval...

Osmiletý Vašek přeskočil plot, utíkal po chodníku k náměstí a za ním chtěl zabočit přes přechod rovnou k obchodnímu domu a koupit si tužkové baterie do nové gameboy. Sotva udělal ale krok na první pruh zebry, ozval se za ním pronikavý křik a něco pevného ho přidrželo za pravé rameno.

„Stůj! Zase na...

Kaz Malísim byl postrachem všech nečištěných zoubků, ale i ostatních kazů, kolegů.

„Viděl jsi to? Zase všechno shrábnul Malísim a na nás nezbylo ani kousek lahodné zoubkové hmoty,“ stěžovaly si kaz Pirát a kaz Kalíšek.

„No jo, je sběrač. Chce mít největší sbírku světa,“ povídal Pirát.

„Nechce. Lž...

„No, no, ale kohopak to tu máme?“ divil se pan zubař, když uviděl do ordinace vcházet Haničku.

„Dobrý den, pane zubaři. Už jsem tu zase. Mám jistě dva kazy, jeden vlevo dole na stoličce a druhý nahoře vpravo též na stoličce. Nebojte se, pane zubaři, nemám strach, když jsem tu byla před třemi měsíci...

„Otevřeno. Otevřeno! Honem podívej se špičáku, co je venku,“ křičela poslední stolička vlevo nahoře a poslední stolička zleva dole se přidávala „Ano ano, podívej se, vidíš něco? Co vidíš?“

„Klid dámy, dnes drží řezáky hlídku. Jsou na tom nejlépe z nás. Obden dostávají pošimrání kartáčkem. My jen ko...

Lesní zvířátka se už nemohla dívat na to, jak je jejich dříve tak krásně čistý les, plný odpadků a vyhlásili soutěž, kdo víc nasbírá odpadků v lese. Vítěz měl získat tričko, kde bylo napsáno „Nejlepší ochránce lesa!“

Přišli snad všichni. Kkaždý chtěl nasbírat co nejvíc, aby jejich les zase voněl je...

Šarlotka stále neposlouchala maminku, když jí maminka říkala, aby nešlapala a netrhala kytičky, když je nepotřebuje. Šarlotka se jen smála a dál dupala na kytičky, trhala je a ihned zahazovala. Květinová víla se již na to nemohla dívat a přišla k Šarlotce apovídala jí.

„Šarlotko, jestli budeš...

„Maminko prosím tě koupíš mi také švihadlo, každá holčička má svoje a já si musím půjčovat,“ říkala Jiřinka mamince. Chtěla moc svoje švihadlo, skákaly denně malou a velkou školku a jí to moc bavilo, ale doma si chtěla také trochu trénovat, aby mohla vyhrávat.

„Na půdě jedno leží, vem si ho. Já jse...

Jednoho dne se Karlík procházel alejí, parkem a poté se vracel zpátky domů, když si všiml na zemi šnečka. Ten přecházel zrovna přes silnici, jak jinak než pořádným hlemýždím tempem. Šel opravdu příliš pomalu a Karlíka přepadl strach, že malý tvoreček nestihne přejít na druhou stranu dříve, než se ro...

„Růženko, zůstaň se mnou o chvilku déle, prosím,“ žadonila roztomile hvězdička Janička

„Ne, Janičko. Opravdu nemohu, už se cítím moc unavená. Ostatní hvězdičky dávno zašly. Ty bys měla jít také spát,“ odpověděla jí největší kamarádka hvězdička Růženka a pomalu zhasínala.

„Já zůstanu. Musí si...

Malý mourovatý kocourek Macíček ze všeho nejraději spal v proutěném košíku. Jenže ani jediný proutěný košík, který měla babička s dědou, kde Macíček bydlel, nezůstal nikdy prázdný. Jeden jediný byl prázdný přes noc, ve dne do něho babička sbírala jablíčka, vajíčka, zeleninu, prostě všechno co ...

Vánoce se blížily tempem větru, který se v prosinci zdál daleko živější než uplynulý podzimní měsíc. Lidé rychle odcházeli domů. Zahaleni v teplých bundách, kožíšcích a čepicích stažených hluboko pod uši si drželi poslední nepostradatelné nákupy – jehličnaté stromky, kapry a jmelí pro štěstí. ...

O letošních prázdninách měly děti opět plno práce. Již druhým rokem byla vyhlášena soutěž o nejlepšího sběrače léčivých rostlin. Loni vyhrála Maruška. Nasbírala ze všech nejvíc a opravdu zaslouženě vyhrála. Dostala plyšového medvěda, knížku pohádek a šlehačkový dort. Letos byly ceny mnohem lák...

Začala pořádná bílá zima a velká sněhová vločka Gigantka se připravovala i s ostatními vločkami seskočit z nebe na zem, jako se dělávalo každý rok.

Gigantka nedostala své jméno náhodou. Opravdu byla veliká. Takovou velkou sněhovou vločku se dá zahlédnout jen vzácně. A navíc, když se tahle vlo...

Jednoho dne se vracel myšák Cvičík s myškou Cvičkou ze stadiónu, kde trénovali běh. Procházeli obvyklou cestou do svého myšího domečku pod třemi jabloněmi, když u cesty zahlédli ležet vatu. První se ozval Cvičík.

„Cvičko, vidíš to co já? Takový kopec vaty a navíc růžové barvy.“

„To víš, že ji vidí...

Drapinka a Lahůdka byly dvě psí slečny. Drapinka černá, s bílou pravou zadní ťapkou a s bílým pravým uchem. Lahůdka naopak celá bílá, kromě levé zadní ťapky a levého ucha, které měla černé.

Drapinka a Lahůdka bydlely vedle sebe, ale moc se nebavily ani se nenavštěvovaly. Nelišily se totiž pou...