Petra Nachtmanová - autorské stránky

Sváteční dary

18. března 2013 23:15:00

povídka Sváteční dary

O každém svátku

Mají koše čepice

Vynes je, Majku!

 

Byl červen. Úplně první červen a my slavili den dětí. S Majkem jsme uzavřeli dohodu o vzájemném obdarovávání na velikonoce, vánoce, narozeniny, svátky, Mikuláše, čarodějnice, den žen a den dětí.

Slavení svátku dětí jsme stanovili pro lepší pocit, abychom se cítili stále dětmi.

Majk mne podaroval koloběžkou a já mu zabalila indiánskou čelenku s pravými péry dovezenými z jihoamerického kontimentu.

Majk se cítil s péry na hlavě velmi šťastně a zaměnil hru „Chobotnice rozhoduje“ za dobrodružství „Na indiánské stezce“ Což se jednalo zase o nebezpečnou hru, kde měl zabíjet v první fázi Bílé tváře v bílých trenkách, ve druhé fázi Bílé tváře s pihami v červených trenkách a ve třetí fázi sněhové koule bez trenek. Sněhové koule patřily k nejnebezpečnějším ze všech, protože když je nechytil, proměnily se v indiánské zemi na dva jedovaté hady a jednu bílou tvář v zelených trenkách. Ale Majk povídal, abych se nebála, protože ho nezabijou, jelikož to umí nazpaměť a opravdu vždy vyhraje.

S Majkem jsme dárky milovali, ale v poslední době jsme si nadělovali jen jídlo, protože to se zkonzumovalo a nezbyla po něm ani stopa, tudíž nám nezaplňovalo naše prostory.

Navíc se nám hromadily nechtěné dárky. Před lety mi tchyně k vánocům darovala balíček s deseti páry dětských ponožek s postavami z večerníčků. Omlouvala se, že se spletla a mělo to být pro vnoučka její kamarádky. Já věděla, že se nespletla. Chtěla mi dát najevo, že si už přeje vnoučka.

Marně jsem se sama sebe ptala, proč ty krtečkový ponožky nedala Majkovi? Ten dostal svojí velikost a moje problémy ho nezajímaly.

O loňských vánocích nám nadělila sama příroda a já stále majkovala: Sněhové kopce

jsme dostali k vánocům

Odhazuj, Majku!

 

Majk nestíhal a tak jsme odhazovali společně. Já novou lopatou a on starou, co odpadávala z násady.

No a dnes mi nadělil koloběžku! Radostně vybíhám na zahradu, naskakuji a odrážím se levou nohou. Dělám několik svižných koleček po zahradě. Trocha pohybu se mnou dělá divy a cítím se neskutečně rozradostněná.

Koloběžka je úplně přesná, jakou ukazují v televizi a děti na ní jezdí do školy a rodiče do práce. Malá, skladná a pojízdná. S radostí vjíždím do prádelny ke slepicím a začínám se prohlížet ve velkém, napůl prasklém, ale funkčním, zrcadle. A vidím to!

Když se skláním nad řidítky, mám na zádech hrb! Malý, ale hrb!

Vytlačil mi ho gauč, na kterém denně sedím.

Splašeně koloběžku odhazuji a nechávám ji slepicím na hraní. Doma vytahuji ze skříně zahrabané činky a posiluji. Raz, dva, raz dva, pětsetkrát na jednu stranu, pětsetkrát na druhou. Bude to dobré, dodávám si odvahy. Bude….

Druhý den vynechávám činky, protože se mi klepou ruce jako ratlíkovi. Nemohu ani psát z namožených svalů – sotva vezmu tužku roztřese se ruka.

Vynechávám i třetí den, čtvrtý, pátý a po čtrnácti dnech čínky zase uklízím do skříně.

No, asi to už lepší nebude!


přečteno: 13167x   komentářů: 0

Vydané knihy

Najdete mě i na FB

Čtení na pokračování online

 
Pro nakupování povolte cookies a javascript

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 3. 12. 2018