Petra Nachtmanová - autorské stránky

U Betléma dítě stálo

Z plna hrdla křičelo

Mámo, honem, utíkáme

Neťukej si na čelo

 

A betlémská hvězda zářila do tmy

v podvečerní atmosféře předvánočních dní

ovečky na slámě, beránek bečí

k zemi se snáší sníh bělavý

pro krásu pozemskou

pro něhu nebeskou

pro toužebné lidské zavzdychání…

 

U hračkářství dítě řvalo

klátilo se, zuřilo

„Říkal jsem ti, málo peněz.

Nestojím ti za draho?“

 

Pán s cylindrem držel za ruku princeznu

převedl ji přes kanál

koupil slaměného anděla a balónek s hvězdami

pustila s úsměvem provázek a dívala se vzhůru

pro krásu létavou

pro duši cukrovou

pro posla splněného přání…

 

U Karláku dítě stálo

mračilo se, mlčelo

„To zas bude Štědrý večer,

děsná nuda, pochmurno.“

Princezna zamávala průvodci

a odtančila do davu zapletených dlaní

na moment se vnutila do přízně posmutnělé paní

a zašeptala:

„Ach, pro maminku bych probloudila svět.“

pro upřímné pohlazení

pro ve vlasech zapletený květ…

„Vem si ji za nic nestojí

Takových běhají tisíce v okolí…“

Na ulici dítě stálo

v oknech světla hlídalo

zlost odešla, strach se vetřel

„Vrať se mámo,“ prosilo.