Petra Nachtmanová - autorské stránky

Nutně se musí

Činnosti se mi hnusí

Odstup už, Satane!

Založila jsme si nutník. Malý notýsek obsahující velká poselství. Tedy ne až zas tak velká, kdyby to neexistovalo, taky by se člověk nezbláznil. Spíš naopak, zažíval by úlevu.

Stávalo se to většinou jednou ročně (a mělo aspoň jednou za čtrn...

Jehličí voní

Smůla lepí ozdoby

Majku, neprskej!

Rok uběhl tak rychle, že jsme pět dnů před Vánocemi koukali jako zmražení saláti, že nemáme stromek a na trhu je vyprodáno.

„Majku, musíme najít krajní řešení.“

„Jaký kraj chceš ty?“

„No beru si lesní a ty tetkovský.“

„Já chci lesní,“ do...

Máme štědrou noc

U boudy vyjí vlci

Majku, zachraň psa!

Letos měl tedy Bledy vlastní vánoční stromek. Co se dalo dělat, když se nám sešly tři. Ale ozdobení dostal až na poslední chvíli. Nakoupila jsem mu desítky psích pochoutek a každou kostičku, tyčinku či bůvolí kost zabalila zvlášť do v...

Milovala jsem Jindřicha. Byl známou šachovou jedničkou na škole a slíbil , že mě naučí hrát královskou hru. Není mi ovšem známo, zda to tehdy se šachovým turnajem nebylo jako s pinpongovým, kterého jsem se zúčastnila a získala diplom za krásné druhé místo.

Pravdou bylo, že účast tvořily jen t...

Milovala jsem květiny v mé přítomnosti. V létě jsem si je přinášela z louky, sušila je zavěšené na lustru a když se usušily, nelíbily se mi, protože vypadaly jako obyčejné seno, které žraly ovce a králící a psi na něm spali spolu s blechama.

Chodila jsem tedy jen na louku, kochala se a přemýš...

Ke své přezdívce přišla velice jednoduše, řekla: „Budu Čumina a je to!“

Stalo se tak v deštivý den říjnového měsíce, kdy se rozhodla zase hubnout.

Čumina hubla už několikrát, ale bylo to marný. Nevzdávala se a zkoušela různé postupy, říkala, že až vyčerpá všechny možnosti, přestane a zůstane...

Každým rokem pořádáme jako samostatné hospodyňky kurzy sebeobrany na čtrnáctidenní dovolené v zahraničí. Samozřejmě bez manželů, aby neokoukali naši obranářsku taktiku.

Jde o jedinečnou podívanou na tři usměvavé, dobře nakynuté, samostatností a lehkostí žití, se pyšnící ženy.

Mezi klasiky ná...

„Jen neváhejte a navštivte zoo v našem městě, na neděli je pro vás a pro vaše děti připraven bohatý program!“

Uposlechla jsem reklamu v místním rozhlase a vydala se na slunečný výlet. Jelikož děti škodily na letním táboře, přizvala jsem si kamarádskou pomoc sousedky Lenky tč. též osamocené od...

„Drahá Kikinko, balíme ruksáčeček a odjíždíme na mejdáneček. Haf!“

Vlastním malého zavazadlového psa, tedy fenku yorkšírandu Kikinku. Psí společnost se v dnešní době může brát jako citový útěk k hezčím věcem. Ano, pes všemu rozumí a nemusí mít ani půl metru na délku.

„Páníček zlobí, tak si v...

Člověk si odvíjení snů ovlivní opravdu jen málo. Bohužel i to málo je někdy k zbláznění. Jelikož nám noviny a časopisy denně neustále omílají dokola všelijaké možné i nemožné příběhy slavných osobností, je málo pravděpodobné, že by nějaká ta celebrita nevklouzla do mozku a neobjevila se zrovna...

Kamarádka mě prosila jestli bych jí nepůjčila čertovský oděv z loňska. Její dcerka má kudrnaté vlasy a snědou pleť, slušelo by jí být malým čertíkem, který po ránu vystraší čertího otce, až se bude vracet z pochůzky úplně na mol.

„Toho svýho si někam schoval, aby jsem mu masku nespálila, al...

Neděle. Už zase byla neděle. Alík vstal ze svého pelíšku v rohu světnice a bolestně zakňučel. Za chvíli se probudí bába, ustele si postel, zamete, nasype na dvoře slepicím zrní, nalije vodu Alíkovi, mléko kočkám, usměje se a radostně řekne: