O každém svátku Mají koše čepice Vynes je, Majku! Byl červen. Úplně první červen a my slavili den dětí. S Majkem jsme

Vítr přinesl vůni starých ponožek Vyhoď je, Majku! Nevyhodil je. Týden jsme se toulali v hlubokých lesích Jizerských hor a

V lese se nedá nic programovat, Majku Sbírá se, co je! Abychom splnili předsevzetí o dětech dřív než dotikám, naplánovala jsem

Dům i strom máme Mé hodiny tikají Chci děti, Majku! „Povídám ti, Majku, moje třicítka bliká na poplach. Máš nejvyšší čas vzdát

Hnízda všech ptáků Sedí na černé hlavě Učeš se, Majku! Ve skutečnosti bylo Majkovi jedno, co mu sedí na hlavě. Filozofoval, že

Vládne nám pan strom Plodí dobro ořechů Louskej je, Majku! Louskej! Louskej! A já je rozemelu do bábovky, přepůlím na česnekové

I přes net píšeš Jsi má, esemesková! Dej pokoj, Majku! Prožíváme dny, kdy nevyřkneme jediné slovo. Někdy mi to nevadí. Někdy zuřím tygřím šílenstvím a přísahám, že rozpárám Majkovo tělní vybavení

Dnes odpoledne Tě opustím, Majku Slevy jsou slevy! Naštěstí si dávno zvykl! A ze zvyku se staví k dobrodružství odmítavě. Již

Venku tma a chlad Pes pozoruje kliku Jdi venčit, Majku! Psa chtěl Majk. Já také, ale Majk objevil Bledyho dřív a tudíž na něho měl

Na diskošce sám Buší, hlučí, děsnej flám Majku, smím prosit? Z Majka by člověk dostal VZ-tek. Mohla jsem prosit na špičkách, kolenou nebo na hlavě, ale nehodlal se nechat zlákat na žádný druh tanečního parketu ani za hříšné prachy.