Neděle. Už zase byla neděle. Alík vstal ze svého pelíšku v rohu světnice a bolestně zakňučel. Za chvíli se probudí bába, ustele si postel, zamete, nasype na dvoře slepicím zrní, nalije vodu Alíkovi, mléko kočkám, usměje se a radostně řekne:

Kamarádka mě prosila jestli bych jí nepůjčila čertovský oděv z loňska. Její dcerka má kudrnaté vlasy a snědou pleť, slušelo by jí být malým čertíkem, který po ránu vystraší čertího otce, až se bude vracet z pochůzky úplně na mol.

„Drahá Kikinko, balíme ruksáčeček a odjíždíme na mejdáneček. Haf!“ Vlastním malého zavazadlového psa, tedy fenku yorkšírandu Kikinku. Psí společnost se v dnešní době může brát jako citový útěk k hezčím věcem. Ano, pes všemu rozumí a nemusí mít ani půl metru na délku.

„Jen neváhejte a navštivte zoo v našem městě, na neděli je pro vás a pro vaše děti připraven bohatý program!“ Uposlechla jsem reklamu v místním rozhlase a vydala se na slunečný výlet. Jelikož děti škodily na letním táboře, přizvala jsem si kamarádskou pomoc

Každým rokem pořádáme jako samostatné hospodyňky kurzy sebeobrany na čtrnáctidenní dovolené v zahraničí. Samozřejmě bez manželů, aby neokoukali naši obranářsku taktiku.

Máme štědrou noc U boudy vyjí vlci Majku, zachraň psa! Letos měl tedy Bledy vlastní vánoční stromek. Co se dalo dělat, když se

Jehličí voní Smůla lepí ozdoby Majku, neprskej! Rok uběhl tak rychle, že jsme pět dnů před Vánocemi koukali jako zmražení saláti, že nemáme stromek a na trhu je vyprodáno.

Jedna, dva, tři, skok Vystrkuje na nás roh Majku, je novej! Na Silvestra jsme šli slavit netradičně k Bédovi. Pokaždé jsme slavili doma,

Nutně se musí Činnosti se mi hnusí Odstup už, Satane! Založila jsme si nutník. Malý notýsek obsahující velká poselství. Tedy ne až zas tak velká, kdyby to neexistovalo, taky by se člověk nezbláznil. Spíš

Slunce se chlubí Že svítání zas mluví Už nespi, Majku! Majk se vzbudil s rozvernou náladou, jakoby tušil, že mu dnešní den přinese něco excelentnějšího než ostaní obyčejné dny.