Hospoda Jednohubka praskala ve švech už od páté hodiny odpolední. Svátek – nesvátek, posledního dubna se musí upalovat čarodějnice, jenže kdo má v tý zatracený zimě s deštěm dodržovat tradice? Letos holt ty mrchy na koštěti nikdo nevytřídí.

Padesátiletý Ondřej Šlecheta si na čtrnáctidenní letecký zájezd do Říma šetřil téměř rok. Lákavá rozloha 301 225 kilometrů čtverečních a bohatá historie města nabízela nekonečné zážitky, spojené s příjemnými chvílemi zahraniční turistiky. Zklamali ho. Víc nevěřil neodolatelnosti Kolosea, Konstantinova Oblouku, Benátského náměstí, Chrámu Saturna či desítkám malebných fontán a muzeí.

Vanna je městem mrtvých lží. Jako každé pohřebiště je obložena pracovitým hmyzem, hnilobným zápachem, hustou mlhou, neustálým mrholením a mrazivým tichem.

KOŽENÝ ZEBRUS „Pojď se prát.“ „Hrát.“ „Prát.“ „Dobře, zahrajeme si na šermování.“ Jun hodil Jonovi meč. Zaujmuli bojovou pozici.

Čočkovička byla hitem odtučňovací sezóny a předpovídala se jí právem nesmrtelnost. Po neúspěšných hubnoucích tabletách, krémech, náplastích, čajích, koktejlech a pásech, byla opravdu akční bombou.

Desetiletý Jakub nikdy nedal na to, co mu matka nakázala. A tak, když mu před rokem začala kázat, že do lesa nesmí dál než ke krmelci, přísahal, že se musí dozvědět proč.

Je tomu pět let, co se Irena znenadání objevila u dveří výzkumné laboratoře na pokraji Prahy s uslzeným obličejem, roztřesenýma rukama a se svým neuspokojivým vhledem polodlouhých vlnitých vlasů. Právě jsem horkou vodou omýval nástroje potřebné k práci zkoumání vlastností rostlin, když jsem uslyšel naléhavé klepání. Nechal jsme ty kovové pomůcky ve vodě a pospíchal [...]

Vypadnout z baráku jen tak, s netajným plánem do přírody k vodě, se mi dařilo celé letošní léto. Manželka hudrovala, ale zvykla si, protože rybník se stálým zákazníkům štědře odvděčoval a zalepoval pusu nevděčnicím, prohlašujících, že trčet doma jako ryba na suchu je ostudou každého milujícího rybáře.

Dnešní večer nebyl promarněný. A s ním vlastně ani uplynulých deset let mého života, které se staly omletým stereotypem střídajících se dnů a nocí.

Mladík seděl na břehu Lužnice a pokuřoval Startky. Poklidně si vyndaval z krabičky jednu za druhou a nehodlal odejít dřív než si zamlží plíce pro dnešní mizernej letní pařák a vůbec pro ten votrávenej životní zvyk.