KENNYHO VOLEJ 2010

Byla vyhlášena vodácká literární soutěž Kennyho volej (VOdácká Lyricko-Epická Jatka). Lze zaslat povídky na téma českého či slovenského vodáctví (eventuálně i ze zahraničních řek), o max. rozsahu 25.000 znaků vč. mezer, v elektronické podobě (*.doc, *.rtf atd.). Jeden autor může přihlásit max. 3 povídky. Vítány jsou texty vtipné, smutné, romantické i ze života, nikoli však námořnická témata.  Uzávěrka je 30. října 2010. Adresa: realphoto@email.cz. Vítězové obdrží hezké ceny, vybrané povídky budou knižně publikovány. Více informací na http://vydaniknihy.cz/stranky/8/vodacka-soutez

Soutěž Pohádka pro Rozmarýnka

S Rozmarýnkem – skřítkem z rodu knihomilů – jste se setkali v knížce plné pohádek, říkadel a rozpočitadel. Tenhle milý chlapík vám připomíná pohádky, které znali už vaše babičky a dědové, říkadla, jež možná pozapomněli vaše maminky a tátové a rozpočitadla, která se hodí vždycky.
Protože Rozmarýnek má rád veselé a chytré děti, vymyslel si pro vás soutěž:

POHÁDKA pro Rozmarýnka

Napište pohádku, básničku nebo hádanku, kterou by mohl Rozmarýnek předat ve své další knížce ostatním dětem. Téma je libovolné.

Podmínky soutěže:
Do soutěže budou zařazeny všechny příspěvky, které splní následující podmínky:

a/ rozsah
pohádka  – minimální rozsah 2 strany A4, maximální 5 stran A4 (elektronicky maximálně 5 400 znaků včetně mezer)
básničky a rozpočitadla – alespoň čtyři sloky minimálně o dvou verších
hádanky – alespoň 5 hádanek, nejlépe veršovaných

b/ zpracování
-    elektronicky – dokument v aplikaci Word 97–2003
-    v písemné podobě – buď tištěný výjezd, nebo rukou psaný příspěvek (musí být psán čitelně)

Své příspěvky zasílejte do 30. 9. 2010 na adresy:

NAKLADATELSTVÍ XYZ, Plavínová 21, 130 00 Praha 3
soutez2010@xyz-knihy.cz

Veškeré soutěžní práce vyhodnotí odborná porota složená z redaktorů nakladatelství
do 30. 11. 2010. Jména výherců zveřejníme na www.xyz-knihy.cz

Dvacet nejúspěšnějších obdrží interaktivní stolní kalendář pro rok 2011 Z pohádky do pohádky a knížku Rozmarýnek.
Tři nejlepší ještě obdrží následující knižní ceny:
3. místo – Heidi, děvčátko z hor
2. místo – Autopohádky a Záboj a Mlhoš ve službách Jana Husa
1. místo – Vzpoura strašidel, Velká kniha říkadel a audio Čarodějnice školou povinné

Všechny oceněné práce budou zařazeny do další knížky Rozmarýnkových pohádek a říkadel, která vyjde v prvním pololetí roku 2011.

Na všechny příspěvky se těší
NAKLADATELSTVÍ XYZ
…s námi začíná abeceda

Trutnovský literární klub vyhlašuje 6. ročník literární soutěže pro mladé autory
TRUTNOVSKÝ DRAK.
Cíl soutěže: Prostřednictvím autorské tvorby aktivovat zájem o svět literatury.
Podmínky účasti: původní – dosud nepublikovaný – autorský text poezie, prózy či dramatu
(připojte titul příspěvku, své jméno a příjmení, datum narození, adresu bydliště, telefon, školu
a třídu – týká-li se Vás), téma volné (zvlášť oceníme nejlepší příspěvky s tématem či
motivem Trutnova, jeho symbolů nebo výročí – letošní rok 2010 je rokem 750. výročí
založení města Trutnova), maximální rozsah 5 básní nebo 5 strojopisných stran A4 v případě
prózy či dramatu.
Soutěžící budou rozděleni do dvou věkových kategorií:
I. 15 – 18 let,
II. 19 – 30 let.
Uzávěrka soutěže a vyhodnocení:
Soutěžní příspěvky zasílejte nejpozději do 31. 8. 2010 na e-mail: tudrak.tlk@seznam.cz
Slavnostní vyhodnocení soutěže spojené s autorským čtením ukázek oceněných prací
proběhne v pátek 22. 10. 2010 v Koncertní síni Bohuslava Martinů od 17.00 hodin.
Nejlepší práce jednotlivých kategorií v rámci vymezených literárních druhů budou odměněny
finanční částkou 500 – 700 Kč, nejtalentovanější počin roku Cenou Jaroslava Hofmana, a
budou publikovány v místním tisku.
Upozornění: Posuzování prací bude probíhat anonymně!!!
Své osobní údaje počínaje jménem proto uvádějte na samostatnou stránku až na úplný závěr
svého příspěvku.
Na Vaše umělecké texty se těší Trutnovský literární klub!

KOMIKSFEST  2010

Ve dnech 30. 10. až 6. 11. 2010 proběhne na patnácti místech po celé Praze pátý ročník mezinárodního festivalu.

Hlavní program

Festival zahájí v sobotu 30. 10. Open party v Meetfactory v Praze na Smíchově mladá německá výtvarnice Moki.

Během jednoho týdne KomiksFEST! představí české i zahraniční projekty, mezi hosty se objeví např. autor letošního vizuálu Igor Baranko z Ukrajiny či výtvarníci slovinského časopisu Stripburger. Prahu navštíví výstavy Greetings from Cartoonia, litevská The Last Match, česká Phantastyx a další.

Vyvrcholením festivalu bude Komiksová sobota 6. 11. v NoD.

Celodenní program přinese setkání s festivalovými hosty, přednášky, autogramiády, filmové projekce a vyhlášení 11 kategorií výročních cen Muriel. Předsedou poroty je letos spisovatel a scenárista Edgar Dutka.

Nyní vyhlásil soutěž o nejlepší komiksový scénář. Více na komiks.cz

Festival Komiksfest vznikl v roce 2006
s cílem vyvést žánr komiksu v Česku z undergroundu a etablovat ho jako plnohodnotné moderní médium schopné nést jakýkoli obsah. Motto festivalu zní Komiks unlimited a jako každý rok přinese nové knihy, výstavy, filmy, divadelní představení, autogramiády a besedy.

Více na www.komiksfest.cz

Literární soutěž Píšu, píšeš, píšeme…

Uběhl rok a to je ta pravá chvíle pro vyhlášení dalšího ročníku literární soutěže Píšu, píšeš, píšeme. Ta je určena pro všechny, kteří rádi píší prózu a kteří by se chtěli o své literární výtvory podělit s našimi čtenáři. Navíc jsou tu připraveny zajímavé knižní tituly jako odměna pro autory nejzajímavějších příspěvků.

Čtěte pozorně pravidla soutěže:

Soutěž je určena pro všechny, kteří mají stálé bydliště na území ČR. Své soutěžní příspěvky zašlete s celý jménem a adresou na redakční e-mail: redakce(zavináč)vaseliteratura.cz. Jako předmět napište „Literární soutěž“. Pokud chcete, aby byl váš příspěvek zveřejněn pod pseudonymem, nezapomeňte jej uvést.

Své příspěvky můžete zasílat nejpozději do 30. října 2010. Jména výherců se dozvíte nejpozději do 14 dnů od ukončení soutěže.

Soutěžní příspěvek

- musí být napsán prózou
- musí se jednat o prózu dějovou (děj je totiž základem každého příběhu), součástí samotného děje však mohou být úvahové složky
- musí být vaším vlastním textem, který nebyl dosud nikde publikován
- jeho délka musí být minimálně 3000 znaků, maximálně 10 000 znaků (počítáno s mezerami)
- do soutěže nebudou zařazeny ty příspěvky, které nevyhovují po stránce obsahové (tzn. nebudou zveřejněny texty, které jsou rasisticky motivované, vulgární či jinak nevyhovující)
- jeden autor smí zaslat maximálně 1 příspěvek do každé tematické sekce
- příspěvek bude zveřejněn na stránkách literarni.webnode.cz, po zveřejnění není možné článek nijak upravovat či smazat
- o výhercích rozhodne porota složená z členů redakce magazínu VašeLiteratura.cz a také čtenáři ve speciální čtenářské anketě

Soutěžní témata:

1) Obyčejný život (povídka)

2) Na stopě (detektivní příběh)

3) Bylo nebylo… (pohádka pro moderního čtenáře)

Každý soutěžící smí zaslat pouze 1 příspěvek ke každému soutěžnímu tématu.

ROŽNOVSKÝ FEJETON 2010

Rožnovský T klub – kulturní agentura ve spolupráci s Městskou knihovnou v Rožnově pod Radhoštěm, pod záštitou Obce spisovatelů, osobním patronátem rožnovské místostarostky Markéty Blinkové a za podpory  Fondu kultury Zlínského kraje vyhlašuje XVII. ročník literární soutěže Rožnovský fejeton. Soutěž je otevřená všem autorům bez ohledu na národnost, státní příslušnost nebo členství ve spisovatelských organizacích. Lze zaslat fejetony na libovolné téma (jeden autor max. 2) o rozsahu max. 45 řádků, každý text v pěti vyhotoveních. Soutěž je anonymní, práce nepodepisujte, pouze označte heslem, přiložte zalepenou obálku opatřenou stejným heslem, v ní jméno a příjmení autora a adresu bydliště. Práce studentů středních škol budou vyhodnoceny samostatně v rámci soutěže Klíček 2010 (studenti proto navíc uvedou také adresu školy a třídu a zásilku označí heslem „Klíček”). Uzávěrka je 19. října 2010. Adresa: T klub – kulturní agentura, Zemědělská 592, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm, tel.: 571 651 796, e-mail: spektrum@tka.cz. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhne ve čtvrtek 2. prosince v 17:00 hodin v Městské knihovně v Rožnově pod Radhoštěm. Vítězné práce budou oceněny (kromě hlavní ceny budou udělena tři čestná uznání), publikovány ve čtrnáctideníku Spektrum Rožnovska a ke dni slavnostního vyhodnocení vydány formou almanach.

BRNĚNSKÝ DUKÁT 2010

Brněnské nakladatelství MOBA vyhlašuje II. ročník literární soutěže pro autory žánru původní historický román a historické krimi Brněnský dukát. Lze zaslat původní, dosud nepublikované práce (s čestným prohlášením o tom) o rozsahu cca 250 normostran, a to jak v elektronické podobě (WORD, T 602), tak v jednom tištěném exempláři. Součástí rukopisu musí být též anotace v rozsahu cca 1 strany textu. Uzávěrka je 30. září 2010. Adresa: Nakladatelství MOBA, Kotlářská 53, 602 00 Brno, e-mail: moba@mobaknihy.cz, www.mobaknihy.cz. Vítěz dostane věcnou cenu, tj. Brněnský dukát, finanční odměnu ve výši 25.000,- Kč a smlouvu na knižní vydání díla.

Celoevropská literární soutěž ve Štýrském Hradci 2010

Byla vyhlášena velká mezinárodní literární soutěž na téma Erwachen (Probuzení). Toto téma má být pouze podnětem, nikoli názvem práce! Fantazii se meze nekladou. – Soutěž je určena dětem a mládeži (narozeným od 1. října 1992 do 1. října 2002) a bude hodnocena ve dvou věkových kategoriích: 8 – 13 let a 14 – 18 let. Lze zaslat práce v němčině, psané na stroji nebo počítači, o velikosti písma 12 a max. rozsahu 8 stran A4. Na každou jednotlivou stranu textu uveďte jméno autora a číslo stránky. Neposílejte kolektivní práce. Autor uvede jméno a příjmení, datum narození, adresu bydliště, telefon a e-mail. Na autory prvních dvou nejlepších příspěvků v každé kategorii čeká zdarma účast na týdenním mezinárodním semináři. Nejlepší práce navíc budou vydány knižně a prezentovány při veřejném čtení. Uzávěrka je 30. září 2010 (rozhoduje razítko pošty či datum odeslání e-mailu). Adresa: Jugend-Literatur-Werkstatt Graz, Elisabethstrase 30, 8010 Graz, Österreich, erwachen@literaturwerkstatt.at. Více informací na www.literaturwerkstatt.at.

O DRAČÍ ŘÁD 2010

Byla vyhlášena literární soutěž o nejlepší povídku žánru fantasy s názvem O dračí řád. Každý autor smí zaslat pouze jednu dosud nepublikovanou a do jiné soutěže nepřihlášenou povídku v češtině nebo slovenštině, o max. rozsahu 36.000 znaků vč. mezer. Jméno či přezdívku a e-mailovou adresu autora uveďte také přímo do souboru s povídkou. Uzávěrka je 31. srpna 2010. Adresa: soutěž.mfantasy@gmail.com. Oceněno bude deset nejlepších příspěvků. Na vítěze čekají vstupenky na Festival fantazie Speciál, roční předplatné Pevnosti, fantasy knihy a samotný Dračí řád, po němž je soutěž pojmenovaná. Vyhlášení výsledků proběhne na podzimním Festivalu fantazie Speciál v Chotěboři. Více informací na http://www.mfantasy.cz.

BRNĚNSKÁ SEDMIKRÁSKA 2010

Brněnský literární měsíčník a nakladatelství Host vyhlašují II. ročník básnické soutěže Brněnská sedmikráska – Nejlepší oslavná báseň o Brně. Lze zaslat báseň o max. rozsahu 3 strany A4. Uzávěrka je 1. září 2010. Adresa: Host, Radlas 5, 602 00 Brno, e-mail: sedmikraska@hostbrno.cz. Zásilku označte heslem „Sedmikráska“. Vítěz obdrží peněžní odměnu ve výši 10.000,- Kč, brněnskou „šalinkartu“ na měsíc a další hodnotné ceny. Více informací na www.hostbrno.cz. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhne v sobotu 25. září 2010 v rámci druhého ročníku festivalu Brněnské kulturní HOSTování. (V loňském roce prý na titul městského básníka v Brně kandidovalo více než sto autorů a byla mezi nimi jména známá i neznámá. Většina prý vůbec nebyla z Brna! – Plzeň, která se uchází o titul Evropské hlavní město kultury 2015, dosud městského básníka nemá! Není to pro nás výzva?!)

Hledá se Mácha plzeňského kraje 2010.

Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Plzni, Knihovna města Plzně, p. o. a Ason-klub vyhlašují (1. máje 2010 na vodním hradě Švihov) literární soutěž Hledá se Mácha Plzeňského kraje! – Osud uštědřil Plzeňskému kraji krutou ránu! Než se básník Karel Hynek Mácha, autor slavné knihy Máj, stačil stát ctihodným právníkem a přesídlit z Litoměřic do Plzně, zemřel! Zůstala tak po něm nenapsaná díla jako Divoký Vilhart o hradě Velhartice či Kozelský démon, zpracovávající pověst spjatou se zámkem Kozel na Plzeňsku i mnohá další! Přitom právě Plzeňský kraj oplývá nejen památkami, ale rovněž mocným básnickým fluidem! V Máchově ulici dokonce nocují studenti Západočeské univerzity! Z těchto důvodů, vedeni neoficiálním heslem „obyvatelé Plzeňského kraje sobě“, rozhodli se plzeňské územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu a Knihovna města Plzně vyhlásit roku 2010, kdy si připomínáme 200. výročí velikánova narození, literární soutěž, jejímž cílem je napravit křivdu osudu! Máchovo dílo je třeba dotvořit! A s tím nám můžete pomoci třeba právě Vy! Staňte se Karlem Hynkem Máchou současnosti! – Soutěž je určena autorům z celé ČR, zejména však ze západních Čech, a je zaměřena dvěma směry: 1. Pokuste se dopsat fiktivní Máchovo dílo, poezii či prózu, zaměřenou na kulturní či přírodní pamětihodnosti Plzeňského kraje ve stylu, jak by je mohl napsat sám Karel Hynek Mácha. – 2. Napište vlastní libovolně tematicky zaměřené dílo, jímž byste aspirovali na titul Karel Hynek Mácha roku 2010. Inspiračním východiskem může být (ale nemusí) tento hypotetický kontext: „Roku 1838 Karel Hynek Mácha přesidluje do Plzně, významného centra západních Čech, a zakládá si zde vlastní advokátní praxi. Pilně navštěvuje četné regionální hrady, zámky či starobylé kláštery, sbírá pověsti a vše si pečlivě zapisuje, aby pak umělecky přetavená témata přichystal ke knižní publikaci, iniciuje neúspěšně založení plzeňského právního ústavu, jemuž prorokuje veliký věhlas…“ Lze zaslat poezii a prózu o max. rozsahu 5 stran, ve třech vyhotoveních. Autor uvede jméno a příjmení, rok narození, adresu bydliště, školu či zaměstnání, telefon a e-mail. Uzávěrka je 31. srpna 2010. Adresa: Knihovna města Plzně, B. Smetany 13, 305 94, e-mail: ason-klub@plzen.eu. Zásilku označte heslem „Mácha 2010“. Vyhlášení výsledků a předání cen se uskuteční v listopadu 2010 v rámci Dnů poezie v Knihovně města Plzně. Vítěz obdrží diplom, potvrzující, že je Karlem Hynkem Máchou roku 2010 prvního, druhého či třetího stupně. Ústřední pracoviště Národního památkového ústavu věnuje třem vítězům hodnotnou publikaci Hrady, zámky a další památky ve správě NPÚ

Literární soutěž 2010

Pravidla literární soutěže „O nejhezčí, nekratší povídku roku 2010„:

1. povídka musí být opravdu krátká (maximálně 100 znaků).
2. povídka musí být v žánru sci-fi nebo fantasy
3. povídka nesmí obsahovat urážky, politické narážky, vulgarismy a další prohřešky vůči dobrým mravům
4. povídka musí být váš originální výtvor
5. počet příspěvků od 1 autora není omezen

Organizační pokyny literární soutěže:

• Povídky nám zasílejte na adresu scifista(z)seznam.cz (nemusíte posílat ve Wordu! Pište rovnou do emailu).
• Uzávěrka literární soutěže 2010 je 1.12.2010.
• Vítěz získá diplom a věcnou cenu od sci-fi portálu Vanili.cz a bude zveřejněn v sekci Nejkratší povídky.
• Nejlepší povídky budou zařazeny do sborníku vítězných prací.

Mikropovídky zaslané do literární soutěže budou hodnoceny na základě těchto kritérií:

1. originalita
2. kreativita
3. humor, vtip, nadsázka
4. přítomnost prvků sci-fi nebo fantazy (magie, cestování v čase, apod.)

Chcete vyhrát tuto literární soutěž? Rady pro účastníky literární soutěže 2010:

• Pro inspiraci se mrkněte na vzorové povídky, které zatím dorazily do soutěže.
• Neposílejte povídky, které obsahují gramatické chyby. Tím zbytečně ztrácíte body.
• V emailu slušně pozdravte a podepište se .
• Opravdu povídku rovnou pište v těle zprávy a neposílejte přílohu psanou ve wordu.
• Umístěte odkaz na své stránky a propagujte tuto soutěž (získáte plusové body).

neviditelny text

Cestou k rybníku jsem si přehrávala scénku, kterou jsem hodlala bezchybně odehrát. Rozejdu se s Tomem! Ano. Musím. Nechci a musím. Známe se pár dní a cítím na něm jistou závislost. Dřív jsem si vztah s klukem nijak nepřipouštěla. Láska připlula a odplula. Trvala den, týden či tři měsíce. Čtvrt roku dosud považuji za moje chodící maximum.
S Tomem si v tomto případě můžu o dosavadním rekordu chození nechat jenom zdát. Nevydrželi jsme ani týden. Vlastně já. Já nasadím parohy a zkrátím nožky dobře rozběhnutému jelenovi. On netuší, že ho dnes nečeká žádná vášnivá líbačka a doteky, ale jednoduchý KONEC příběhu ze začátku letošního léta.
A tak to naše milostný hraní vypadalo slibně! Jenže si prostě nehodlám nechat všechno líbit. Mám se až moc ráda. Občas nedbale a zapomnětlivě ale ráda.
„A ne abys couvla, když jsi mě vytáhla! Žádný slovní kličky neposlouchej, stejně si je vymyslí. Lež ti možná pomůže k báječnýmu pocitu na začátku, ale po pár hodinách? Zase budeš sbírat odvahu a dostaneš se do bludnýho kruhu, protože zase zahučí mezi jistý oblafováky.“
„Držím se pevně stejnýho rozhodnutí. Spolehni se…“
Sotva jsem kámošce Dorce pevným hlasem prozradila, co skutečně chystám, rozklepala jsem se uvnitř. Nechtěla jsem, aby právě ona věděla, co mne s Tomem nutí k rozlučce navěky. Jenže náhoda tomu chtěla…
Příčina nesla dost bolestivosti. Většinu nocí jsem se vzbouzela kvůli Tomovi a nemohla se dočkat, až se zase sejdeme. Dnešní noc jsem rovněž nespala díky jemu, ale myslela na doteky se slzami v očích. Prsa mě neskonale pálila. Až jsem občas pociťovala i křeče, jaká citlivka se ze mě stala na ženských přednostech. Nevím, co ho vedlo k tomu, že se prostě nedovedl ovládat, když jsem křičela „Dost!“ „Ne!“ „Přestaň!“
Chápu, že ho možná kousání, sání a škrábání ňader vzrušovalo až do krajnosti, jenže já nebyla na žádné sado maso vychovaná, aby ze mě doslova sedřel kůži a já se nemohla skorem ani nadechnout, abych ze sebe nevytřískla aspoň kapku slzy.
Jednou se dalo prominout. Ale několikrát?

neviditelny text

Kniha vyšla v lednu 2010 u vydavatelství Akcent

neviditelny text

Chovala se neobvykle. Přístupněji. Kdykoliv ji držel v objetí, cítil jak se chvěje. Nešlo o rozpaky ani o odpor. Pohrávala si s ní vášeň! Chyběl krůček k tomu, aby se svezli po řece odevzdání.
Zavedl ji k místu u vesnice. Zůstali u velkého dubu v Podhradí. Musel si s ní promluvit zpříma! Toužil ji potěšit i jako milenec. Smyslná žena potřebovala roztávat pod doteky a ne se stranit něze. Bude ji líbat a dobývat i přes její odpor. Stejně odpírání hraje a příliš natahuje. Snad se zdála poslední dny povolnější, ale co když opět v poslední chvíli ucukne? Již nevydrží! Potřebuje ji. A rovněž potřebuje zkrotit svou touhu.
„Miluji tě, Kateřino! Chceš mne stejně jako já tebe nebo mne opustíš?“
„Opustit? Jak bych mohla? To ty máš právo odchodu…,“
„Ztratit tě z dosahu by byl příliš těžký trest. Jen si nejsem jistý, že sníš o tom samém. Občas se zdáš vyhýbavá, někdy naopak vyzývavá. Nevyznám se v tobě.“
„Potřebuji čas. Je pro mne důležitý. Ovšem nerada bych o tebe přišla.“
„Ve skutečnosti jsem velmi netrpělivý člověk. Zatínám zuby, abych se neustále neptal. Kdy?“
„Dnes v noci!“
„Myslíš skutečně dnešní noc?“
„Ano!“
„Proč až v noci? Nyní!“
„Tady a teď?“
„Ach ano!“ zvolal a díval se jí do očí.
„Ehmm,“ utrousila. Sevřel se jí žaludek nad odvážnou představou a o krok ustoupila. Všiml si její zmatečnosti, stala se nesvou. Ne, nemohl ji dál trápit.
„Oželím zdejší krásu pro ještě lepší místo. Úkryt, který není nikomu na očích. Co říkáš?“
„Souhlasím,“ šeptla a povzdechla si.
Ožívala v ní prudká vášeň, kterou celé týdny potlačovala. Vzhlédla do koruny stromu. Právě tento vznešený strom se stal svědkem svolení k opravdové schůzce. Po ní si budou patřit daleko víc než doposud.
„Polib mne! Rád bych tě líbal právě teď, když jsi svolila.“
Držel ji za ramena. Přitáhl k sobě. Na chvilku přestala dýchat a přitiskla k němu rty.
„Ne! Pusť mne!“ zvolala najednou a ucukla. Rozbušilo se jí srdce a ohlédla se za zvukem, který se jevil až příliš známě. V mžiku se oba otočili stejným směrem. Blížil se k nim jezdec na koni. Mikuláš Trčka se vracel z cest.

neviditelny text

Kniha vychází v červenci 2009 ve vydavatelství AKCENT

neviditelny text

neviditelny text

Objednat si ji můžete zde

neviditelny text

Kniha  krimi

neviditelny text

Krimi povídky vyšly na konci června 2009 v nakladatelské a vydavatelské agentuře NAVA

neviditelny text

Objednat můžete zde

neviditelny text

neviditelny text

neviditelny text

neviditelny text

Jdeme kolem něho. On se dívá! Fakticky se dívá přímo na nás a nepřijde mu to ani trochu trapný! A ta káča Jiřina se zrovna začne praštěně chechtat. Co jsem to ze sebe vůbec vymáčkla? „Hodíme sebou do omáčky?“ Do omáčky? Cha cha chááá, bezva, původně jsem myslela na zatáčku, co nás čeká teď a pak rovnou do vody po schodech, protože ze schodů u vodotrysku je dobře vidět na zaměřené klukovské stanoviště.
„Omáčka naštěstí není koprovka, ale rajská,“ poznamenává Jířa.
„Já nemyslela vodu, ale zatáčku.“
„Proč zatáčku, copak řídíme auto?“
„To nic, byla jsem trochu mimo.“
„Z něho, viď? Ujišťuju tě, že se na tebe koukal a kouká.“
„Hmmmm,“ zabručím vesele a znovu okukuji osuškové stanoviště. Neznámý vstává a kouká sem! Možná se k nám přidá. Ach, ty představy… Musím si pospíšit a zaplout na místo, abych měla kontrolu nad tím, co se děje kolem něho.
„Já se jednou sklouznu, jdeš taky?“
„Ne, stojí tam fronta. Já jdu rovnou na masáž zad, abych měla rozhled.“
Jířa vylezla znovu z vody a šla vylézt na skluzavku. Já se šla uvelebit do masážníku a odtamtud se koukala na něho, protože vstal a blížil se sem. Bohužel, neměl asi v plánu skočit do mé blízkosti, protože v ruce drží mobil a s někým se baví.
Pohasíná mi úsměv a dívám se na Jířu, která s jekotem vjíždí do vody. Hned nato vyplouvá a urovnává si rukama mokrý vlasy.
„Je to príma, pak půjdu znovu,“ říká mi a když zaleze vedle mě a udělá pár lehkých kopů nohama doprovázených takřka blaženými posunky, znovu vyjekne: „Jéé, on je tady! Blízko!“
„Pšš, uslyší tě!“
„Neuslyší, tady dost bublá voda a baví se s někým mobilem.“
„To jsem si všimla,“ prohazuji trochu naštvaně, protože mi Jířa s jejími ječivými výpady přijde dětinská a já se nechci ztotožňovat s ničím malým, ale naopak velkým a dobře zapamatovatelným, aby mne jen tak lehce nedostal z paměti.
O ječny čili ječivý holky dneska nikdo nestojí. No, možná puberťáci, nebo oslavenci, kterým je holka šuma fuk, když chtějí jenom jedno a mají v krvi cosi na poblouznění smyslů.
Všímám si, že se ON přiblížil až na okraj našeho bazénu a vlastně si ho můžu prohlédnout v celé kráse, protože stojí kousek vedle. Klidně bych se ho mohla dotknout, kdybych se odvážila.
Podle pár slov, které jsem zaslechla mi připadá, že se baví s klukem a ne s holkou. O něčem se dohadují. Chvíli se směje, pak si rukou prohrábne ofinu. Za minutku hovor končí, mobil zacvakne a dívá se mi přímo do očí! Trvá to mžik. Připadám si v úplně jiném světě a nestačím se vzpamatovat, ani když lehce pokrčí rameny. Snad omluvně, protože dělá čelem vzad a míří zpět k osušce.
Proč krčil rameny? Rudnu a potila bych se i za ušima, kdybych se necachtala ve vodě a ta neochlazovala moje zapálené city a rozum točící se kolem opačného pohlaví. Určitě si mě šel prohlídnout zblízka a zjistil, že to nestojí za námahu, proto krčil rameny. Galantní odmítnutí ještě dřív, než k něčemu mohlo dojít!
„Hele, on se sbalil a odchází,“ vytrhává mě Jířa z přemýšlení o důvodu náhlého odchodu, protože já myslela, že vleze do vody a začneme se bavit.
Zvedám hlavu a smutně na něho koukám. Mám vztek, že se vzdal a ani nepromluvil! Možná chce jen dokonalé holky, ale já přece vypadám jako moderní dokonalá! Ale nejspíš má rád dlouhovlásky a já se s vlasy slavnostně rozloučila.

neviditelny text

Kniha vyšla v srpnu 2008 a můžete si ji koupit v obchodech s knihami nebo přímo u vydavatelství Akcent zde

neviditelny text

neviditelny text

Rozhodla se zajít do zámecké kaple a tam se v tichosti modlit za duši mrtvé Anny i za svou žijící. Sotva ale udělala pár kroků, stačila chvilka, aby změnila záměr a seběhla do zahrady. Vlastně se nedívala nalevo ani napravo a zamířila rovnou do stájí. Rozbušilo se jí srdce,
když ho tam spatřila. Hřebelcoval jednoho koně a nevšiml si ji dřív, než promluvila.
„Dobrý den, Zbyšku. Přišla jsem vám poděkovat.“
„Dobrý den, slečno Markéto. Už jste mi děkovala, není zač víc děkovat.“
„Ale ano. Naposledy jsem vám děkovala u kočáru v lese a pak se probudila až tady v posteli. Někdo mne tam musel donést. Po svých jsem rozhodně nešla.“
„To máte pravdu, ale lituji, já vás nesl sotva dva páry metrů.“
„Neříkejte, že jsem šla po vlastních nohách? Nic takového si nepamatuji.“
„Ne, spala jste opravdu tvrdě. Nevzbudil vás sebevětší hluk a ani láskyplné šeptání.“
„Láskyplné šeptání?“
„Neděste se. Ujišťuji vás, že v tom nemám prsty ani hlas. Nastala výměna nosičů. Postaral se o vás budoucí muž.“
„Filip?“
„Ano, máte snad ještě dalšího?“
Jeho slova ji nepotěšila. Všiml si, že rozverná nálada se náhle uzamkla.
Překvapil ji a ona překvapovala jeho. Nejdřív ta věta, kterou zaslechl omylem a nyní…. přála si snad pobýt v jeho náručí? Tvrdě spala, ale přesto mohla něco vycítit. Chtěl se o ni postarat sám, ale bohužel musel poslouchat rozkazy.
„V tom případě se divím, že tu stojím celá,“ pokusila navázat znovu rozhovor a trošku ho stočit do neubíjejícího tónu.
„Copak vám provedl?“
„Nic, ale brzy se vrátí.“
„Lituji, že nejste šťastná.“
„Litujete mne?“
„Ano. Zasloužíte si klidný spánek a dny bez pronásledovatelů.“
Pomalu se k němu přiblížila. Nechal práce a vpil se jí do očí.
Neuhýbala. Ani na mžik neuhnula a pokud by nepromluvila, snad by se nevynadíval ani do noci.
„Vy víte o mém pavím neštěstí, že ano?“
„Otec mi vše řekl, když mne přijímal.“
„Dozvěděl jste se vše? Nemyslíte si, že si zasloužím trest?“
„Věřím, že nebeské brány máte stále otevřené.“
„Pro vás je všechno jednoduché. Jste muž a hříchy odhazujete stejně jako něžné city.“
„Vy něco víte o mých citech?“
Zarděla se. Chtěla z něho vymámit trochu krásného a blízkého, ale násilným ptaním sotva něčeho dosáhne.
„Nevím, promiňte.“
„Znovu se omlouváte a nemusíte.“
„Promiňte…“
Za tak krátkou dobu mu znovu posmutněla před očima. Zasloužila si rozveselit a ne rozplakat. Mohl ale rozhazovat na potkání věty zamilovaných? On ji dosud nemiloval. Byla mu sympatická. Rád se k ní přibližoval jako moře k pevnině. Ale láska? Zatím mezi nimi stála
překážka a dokud se nevyřeší, nemůže pomýšlet na nikoho jiného.
„Což o to, někdo mi na srdci leží. Až se duši uleví a najde dávno ztracené, snad se zmůže i na plnění dívčích tužeb.“
„Znám ji?“
Ani nezauvažovala, že tady musí být ještě jiná žena. Samozřejmě, že si může najít kdykoliv manželku, protože ona se sotva zmůže na odpor proti vlastní rodině. Nesmí si dělat nároky na někoho, koho nemůže vlastnit.
„Neznáte, ale možná jste ji někde zahlédla.“
„Povíte mi někdy o ní?“
„Snad ano.“
Nyní si všimla, že mu působí bolest. Poprvé se od ní odvrátil a věnoval se znovu koním. Otočila se k němu zády a pomalu vcházela do vrat ze stájí. Zdejší prostředí z ní smylo poslední napětí. Nebude marnit čas, aby se nepokusila alespoň o přátelství. Nakonec se ještě
ohlédla, protože na ni volal.
„Prosím, buďte opatrná. Někdy se páv nachází v lidské kůži.“
„Zachráníte mne zase?“
„Možná.“
„Co ovlivní vaše rozhodnutí?
„Zkuste hádat.“

neviditelny text

Kniha vyšla v srpnu 2008 a můžete si ji koupit v obchodech s knihami nebo přímo u vydavatelství Akcent zde

neviditelny text

neviditelny text

Voní nezapomenutelným parfémem. Tipuji to na letního Davidoffa, protože právě ke Cool Water Game Happy Summer Man 2007 jsem si nedávno v obchodě přivoněla a navoněla se jím (jasně, kvůli tomu, abych se cítila trochu v přítomnosti neodolatelného muže).
Petr mne svírá pevněji v náručí a dobývá se mi jazykem do úst. Zakláním hlavu a připravuji se k pádu na gauč. Jenže v nejlepším někdo zazvoní. Oba se instinktivně od sebe odtrháváme a otáčíme se ke dveřím. Že by opravdu nějaká společnost na specialitky? Musí mi vidět hrůzu lezoucí z očí, protože mne začíná uklidňovat.
„To nic. Jen jsem si objednal donášku do hnízdečka lásky.“
Zatím nevím, co si mám myslet. S někým se na chodbě baví, ale nezajímá mě s kým. Jestli někoho přivede dovnitř, tak přísahám, že se balím a mizím. Jestli dostanu ovšem nějakou šanci k dobrovolnému úniku. Ani nešpitnu, když se zabouchnou dveře od bytu. Petr se vrací sám. V rukou drží lahev vína a ve druhé plnou igelitku. Rychle měním zamyšlený výraz na rozjařený.
„Copak nám maminka v noci donesla?“ ptám se a beru mu tašku z ruky. Otevírám ji a začínám komentovat a vyndavat obsah na konferenční stolek u gauče.
„Jůůů chipsy a nějaký tři voňavý krabičky s usmaženými pochoutkami. Řekni mi, kdo ti prosím tě nosí na požádání do bytu usmažený kuřecí křidýlka a hranolky? Já myslela, že donáška domů platí jenom pro pizzu.“
„Jirka se musel obětovat, protože jsem to u něho zapomněl, jak jsem za tebou pospíchal.“
„Jirka? A že ani nešel dál.“
„Myslíš, že se nechtěl přiživovat? Zblajznul by jídlo a okousal i tebe.“
„Já se nenechám okusovat.“
„Ani trochu?“
„Neé.“
„Dal bych si tě s tatarkou.“
„Já s troškou vína.“
„Zapomněl bych. Podáš mi dvě skleničky támhle z vitríny?“
„Jasně.“
Překračuji jeden taburet. Otvírám skleněná dvířka a vyndavám dvě broušené sklenice na víno. Nevím, jestli mám zrovna chuť si připíjet. Plácla jsem jen tak, že bych si ho na ten způsob dala, jenže se chci tulit, nechat se ohmatávat ze všech stran a hlavně se nevyhnout příliš brzy hlavnímu chodu.
Petr asi vidí v červeném slavnostní chvíli. Romantik. Kdo by to byl řekl, že mi připraví takový, až protekční, prázdninový čas. V jednom mám jasno, jakmile skončí ta naše dámská jízda, ubytuji se u Krabičky na neurčitý čas. Na chatu chci také jet. Nějak naše zmáknu. Oni mi věří a já sama sobě taky.
Letošek vypadá slibně. Až dostaneme v září za úkol napsat slohovku na téma zážitků z prázdnin, budu se muset vrhnout na psaní románu.
Lahev otevřena. Podávám jednu sklenku po druhé a Petr dává pozor, aby nepřelil a neukápl na ručně uháčkovaný béžový ubrus. Já pokládám raději jednu nalitou sklenici na okraj a ubrus šikovně roluju k jedné straně. Petr nechává můj pečovatelský zájem bez komentáře.
„Tak na co si připijeme, Lucinko?“
„Na brambůrky v nafouknutém pytlíku,“ hihňám se a ťukám si s ním asi pětkrát. Pak vykřiknu „Dost!“ a liji do sebe půlku obsahu. Petr se usmívá a tak spíš pro sebe si říká „Tak tedy na nás!“
Za chvíli jsem na řadě já sama. Začínám se kroutit jako opilá, nebo aspoň trošku naťuklá jako ta moje sklenka. Nemůžu si dát zpátečku, vzrušuje mě. Chytá mne kolem pasu a odnáší na postel do ložnice. Pokládá mne na ty různé kousky látek sladěné do neidentifikovatelných obrázků fantazie. Na nic víc než na neubrzditelnou touhu si nehraji. Chci ho v sobě cítit, pohybovat se v jeho rytmu, chci se s ním nořit do našeho slastného rozloučení.
Myšlenky mne opouštějí. Přestávám vidět, snít, slyšet. Pouze cítím, že se vznáším někde mezi tímhle pokojem a nebem. Prvním, druhým, sedmým, stým….kdo by ty modré kousky nad námi počítal, když jsme spolu…

neviditelny text

Kniha vyšla v říjnu 2007 ve vydavatelství Akcent!

neviditelny text

Objednat si ji můžete zde

neviditelny text

neviditelny text

Trochu tlumím smích. Můj seznam volných obdivovatelů se nějak podezřele rychle začíná ztenčovat. Nezbyde mi nic jiného než přidat plyn a i přes ne úplně viditelnou zamilovanost se zařadit k někomu do páru. Ne, necítím nějaké extra zklamání. Jen mi uvnitř hraje nový hit s názvem „Alena má Alana!“ Alana pěkného, černovlasého, hnědookého, chytrého, milého, no prostě supermanového kluka. A já ho dokonale zaspala! Bože bezbožný, aspoň na moment bych se z trucu naštvala a nenáviděla ji, kdyby nešlo o mou nej kámošku!
Vteřiny ubíhají, brouzdám v myšlenkách na novou vlnu chození a kvůli Aleně předstírám kašlový záchvat, abych neupadla v podezření náhlé mlčenlivosti. Vykašlala jsem si normál – bezelstný stav a jasné přemýšlení. Usmívám se a s chladnou hlavou si opakuji: „Přece mi Alan nepatří a ani nepatřil, tak proč by zrovna Ála nemohla…“
„Gratuluju! Pořádná bomba na začátek. Nic se mi neomlouvej, máš ho mít! Víš přece, že jedu po vícero tipech najednou, třeba zrovna po Davidovi. Na koncertu se k němu nějak ladně prorvu a za utržený autogram mu věnuji úsměv a žádost o rande. Začnu jednat dřív než to dopadne podobně jako s mými objevy, Milošem a Alanem.“
„Moje řeč, nabal si někoho dřív než úplně zestárneš a pouliční frajírci na tebe začnou pořvávat „stará neporušená blána“. Natěšených holek v řadách čeká tisíce a patnáct ti už je, tak vo co ti jde?“
Šlo o to, že mne sice přitahují, sním o nich a básním nejromantičtější veršíky, ale jak mám poznat tu první pravou lásku? Chtěla bych už s někým konečně pořádně líbat a chodit. Nabídek dostávám víc než stačím řádně prošetřit. Odpovídám prozatím váhavě a kličkovaně: „Dej mi čas! Ozvu se ti, jo?“ Prostě bych nerada přešlápla hned napoprvé a zablokovala si prožitky z ráje.
„Neboj, změním život k lepšímu dobrodružství. Stejně mě začne tlačit samota, když ty přesedláváš na jinýho koně. Škoda, že večer nepokecáme, těšila jsem se.“
„Neboj, čas se najde. Zapomnělas, že kromě mě a Alana, tam bude asistovat taky Igor a brácha Zdenda? Tsss, chlapi utvořej drbací nudný kroužek a máme prostor jenom pro sebe.“
„No, doufám.“
Doufání bylo oprávněně na místě. Kamarádka Jelena, bydlící v přízemí, patřila kdysi k mým velmi dobrým „zpovědnicím“. Bohužel, jak se předloni vydala na střední školu, přestala jevit zájem o návštěvy ze základních škol. K tomuto obratu oblíbených činností přispěl místo rodičů a vyššího ústavu vzdělávání hlavně jeden staromódní inženýr. Usazený a vzhledově zanedbaný inženýrek, se kterým vůbec nevím, proč se dala dohromady, když je oproti ní o tolik starší, že ty roky mu snad ani druhák bezchybně nespočítá.
„Věř.“
„Fajn. Nic jinýho mi stejně nezbejvá. Hele, tak já mažu, kredit dochází. Pak na mě jenom zatrubte. Já se ohlásím z okna a sjedu dolů výtahem.“
„Jasně, jako obvykle.“
„Spíš neobvykle, protože obvyklost se u mě spojuje s čučením na telku nebo zeď v pokoji. Tak čau.“
Zaklapávám telefon, odhrnuji si neposlušné vlasy z obličeje a se zájmem pozoruji právě odjíždějící, dosud obstojně nacpaný autobus městké hromadné otravy na silnici. Nikdo mi nemává, ani nikoho známého nevidím. Jenom nějací kluci ze zadních sedaček na mě zírají víc než normálně, což mě hřeje u srdíčka. I vzdálený zájem každou patnáctku potěší!
Spokojeně se usmívám, otáčím nalevo a jakmile zvednu hlavu hrdě vzhůru, lekám se opravdu dost slušně. Dá se to definovat jako náhlé zatmění před očima způsobené šokem. Málem totiž narážím do jedné zvláštní odrůdy předpotopního slušňáka.
„Dobrý večer, slečno Sáro. Snad jsem vás nepolekal, to bych opravdu nerad.“
„Dobrý večer, pane Klusák, jen jste mě překvapil. Nic se neděje. Nestála tady ani noha a najednou jste se mi vynořil před očima jako duch.“
„Chodím tiše. Promiňte, Sáro.“
„Nic se nestalo.“
Roztahuji zdvořilostní úsměv a uvnitř mne válcuje zlost. Tenhle soused, pocházející snad z opotřebované „Kanál street“, mi poslední dobou leze pěkně krkem!
Přistěhoval se přibližně před rokem a mohl by klidně zase drandit o město dál. Učitel! Vlastně vysloužilý, ale na tom nesejde, protože mu jistá naučenost vlezla až příliš do krve a já se před ním cítím uťápnutou malou holkou, která poslušně poslouchá, koná a zdvořile se usmívá.
Manželka mu zemřela před deseti lety na zástavu srdce. Ze smutku se dosud pořádně nedostal. Je mu padesáttři let, nekouří, pije pouze sladké červené víno a po ránu kávu s jednou lžičkou krystalového cukru. Má rád přírodu, ale nesnáší hmyz. No a užívá si invalidního důchodu díky zádům. Jo, tak s tímhle vším a mnohým dalším se mi již svěřil.
K čertu s ním! Ano, posílám ho do pekel, protože mám na něho až nějaké moc velké štěstí nebo naopak smůlu, protože mi to začíná vadit. Kam se vrtnu, tam se prostě objeví……

neviditelny text

Kniha vyšla v nakladatelství Petra na podzim 2007

neviditelny text

neviditelny text

Voda, ten vynikající, osvěžující živel a nejlepší pomocník v dusnu. Moře znamená nádheru, sílu a zároveň uvědomění si, jak my lidé, maličcí a snadno polapitelní, lehce ztroskotáme.
Právě si moře poklidně šplouchá o naše nohy a za chvíli může bouřit. Tak jako život, ale ne momentálně můj. Náš vztah zuřivě nebouří, užíváme si plusů ukázkového páru. Snad bych naše štěstí mohla zaklepat, ale není kde…
Procházíme mělkou částí, kde mají své území malé rybky a než si stačíme nahlas říct, že voda není ani tolik studená, skáčeme do první vlny, která nám přispěchala vstříc. Horlivě plaveme až kam nám síly stačí a zase zpět ke břehu. Chvilku si povídáme po prsa ve vodě o tom, s jakou rychlostí mizí cestovní lepkavost z těl.
Po chvilce si plavací výdrž do dáli opakujeme a pak se na břehu oklepáváme z nadbytečných kapek. Přehazujeme si přes ramena ručník, tedy lépe řečeno já. Pavel sušení ručníkem odmítá, slunce prý obsahuje výbavu dostatečně dobrého sušáku. Má pravdu, ale já…no, čistě ze zvyku.
Chytáme se za ruce a vydáváme se směrem doleva, po pobřeží. Romantická procházka ve dvou patří přece dávno k mojí části slunečného snu.
„Půjdeme, až kam to pude,“ rozhoduje Pavel.
„Bezva nápad, možná se jen tak nevrátíme, protože cesty po pobřeží snad ani nemají konec.“
„Možná kdysi, ale v dnešní době?“
„V každé době. Mám citovat jednoho básníka?“
„Pššš, žádný básně z povinný četby na škole.“
„Škoda,“ krčím rameny a tisknu mu na tvář mlaskavý polibek.
„Uvidíme, co pobřeží dá. Osobně to na dlouho nevidím, idylku nám překříží nějaký soukromý území s vilou a můžeme pěkně pochodovat zpátky.“
„Jen abysme stihli oběd.“
„Máš hlad?“
„Vlastně nemám, ale když je v ceně?“
Po celodenním nadskakování v autobuse nemám dosud na jídlo ani pomyšlení. Žaludek se mi pohupuje víc než mořské vlny. Jediné na co mám nesmírnou chuť je dobře vychlazená pomerančová šťáva nebo litry ledové vody.
„Cenu neřeš. Nebude ti tedy vadit, když pro dnešek vynecháme oběd a zajdeme až na véču?“
„Mně ne. Ty nemáš hlad?“
„Ne, já ne. Rozmysli se, ještě máme čas se otočit a mazat pro nášup do jídelny, tedy hotelový restaurace.“
„Já vašim říkala, že polopenze bohatě stačí, ale nedali si říct. Prej abysme neumřeli v cizině hlady. Teď zbytečně mrháme, ale fakt nemám na ten oběd ani náladu jenom mě lapila pořádná žízeň. Jó, žízeň je veliká, život mi utíká…“
„Taky bych něco upil, někde něco koupíme. Vždyť tady maj samou občerstvovnu. Takže, no problem, kámoško. A nediv se rodičům, chtěj pro nás to nejlepší, můžeš bejt ráda.“
„Raduju se, neměj obavy.“
„Jo, kdyby jen tušili, že si místo přímořskýho oběda dáváme zdravou porci báječnýho sexu.“
„Snad chození po pobřeží a koupání, ne?“
„Ty to ještě netušíš ale….“
Přetáčí si mne tváří v tvář a něžně políbí. Navíc dostávám další náruživější přídavek a už se zase k sobě tiskneme a nedokážeme se odtrhnout. Začnu držet pohotovost, jakmile mi začíná stahovat plavky.
„Tady ne, blázníš?“
„Proč?“
„Nevšim sis? Občas tady choděj i lidi.“
„Tobě není líto toho ztracenýho oběda? Užijeme si tenhle šťavnatej kousek a pak ho našim vybarvíme v podobě všech nesnězených dlabanic nejlepších chutí světa.“
„Neblázni,“ ohlížím se zkoumavě kolem sebe, když se zase pokouší servat ze mne plavky. Jenže můj nesouhlas moc nezabírá, už si v hlavě dávno promítl, co se tady odehraje a nehodlá ustupovat. Což o to, milovala bych se s ním na písku, ale v soukromí a ne na veřejnosti. Tiskne si mě pevně k sobě a já střežím pár lidí středního věku, kteří se po nás ohlížejí.
Podle několika prohozených vět poznávám, že jde o německé turisty. Němčouři, co čučíte! Vykřikla bych na ně, jenže mne už zase Pavel dobývá a mám co dělat, abych ho ustájila aspoň na pár centimetrů od těla.
„Ty už ses někdy milovala na pláži?“
„Sám víš.“
„Právě. Tak proč nezkusit novinku?“
„Nezk….,“ vpil se do mých úst a tiskl si mne k sobě, abych sama poznala, jak moc mne chce. Vím to, vím. Nemusí mne pokoušet, když vhodné místo existuje snad jen pod vodou. Dovoluji pouze líbání. Když se ode mne odtrhne a chce položit na zem, zase se vší silou vzpírám a pouštím se do taktických vět, které ho mají zastavit. Nikdy bych nedopustila, aby to se mnou dělal někde mezi lidmi. Chodí jich kolem stále více a častěji a já cítím rudnutí v obličeji jak v roli nezkušené patnáctky. Míjejí nás a dělají, že si nevšímají, nebo různě pokašlávají. Nehodlám hrát cirkusáka a poskytovat naše erotické a pornografické záběry nezvaným proti svojí vůli a navíc zdarma.
„Jsou slaný.“
„Kdo?“
„Tvoje rty.“
„Osladíš mi je, Renátko?“
„Osladím ti je mou slaností, co ty na to?“
Krčí rameny a odtahuje se. Míjí nás několik turistů a tři španělští kluci s míčem v podpaží. Pavel se ohlíží za sebe a před sebe, pak mi stiskne pevně dlaň a hypnotizuje můj napjatý pohled.
„Tak ty tedy nechceš?“
„Chci, ale….“
Nenechává mě dopovědět a zase si mele svou. Asi s ním nic nesvedu, raději jsem měla odsouhlasit oběd, žaludek by to určitě zvládl lépe než tuhle situaci.
„Tak jdeme tedy jinam. Tady by to bylo fakt jak divadlo. Než bysme se rozkoukali, obklopily by nás davy příznivců.“
Ušklíbám se, protože Pavel to říká trochu naštvaně, jako bych mohla za to, že se nenacházíme ve vhodných podmínkách. Po rychle ušlém asi půl kilometru, se za jednou prostornou vilou, objevila malá pláž s loďkou na břehu a Pavel samozřejmě chytil první naskytnutou možnost.
„Pojď, tady.“
„To tě to ještě nepřešlo?“
„Ty mě snad nechceš?“
„Chci, ale to jsme mohli zůstat rovnou v hotelu, když jenom hledáš místo, kde by se to dalo dělat.“
„Hele, já za to nemůžu.“
„Měl sis vzít delší triko, aby ses nestyděl za ten svůj vycvičenej tým, věčně v pozoru.“
„Na co mám tebe?“
Nelíbí se mi, takhle přece nemluví žádná zamilovanost, ale obyčejný chtíč. Šlo mu o to, aby mě tady někde rychle položil a vykonal potřebu, navíc se neptal. Odtahuje mne za loďku a tam mě chce vidět ležet v písku. Naštvaně se na něho dívám.
„Co je?“ ptá se jako když neví, která bije. „Nikdo tu snad neplave a to co je za loďkou o pár metrů vepředu na cestě tě nemusí zajímat. Nevšimnou si.“
„Smrdí to tu, u břehu plavou nějaký odpadky.“
„Sakra, to ti tolik vadí? Nelezu snad s tebou do vody a v dnešní době je úplně normální, že se odpadky hromaděj u břehu. Lidi jsou prasata.“
„Pavle, radši bych šla na ten oběd.“
„To sis vzpomněla pozdě.“
Strhnul mne k sobě na zem a zalehl, abych se nezvedla. Líbá mě na krk a roztahuje nohy. Ležím za loďkou, poslouchám jeho zrychlený a nedočkavý dech a ptám se, proč se nevzepřu, když mě to tímhle způsobem nebaví. Klid. Může za to únava, odříkávám si a nechávám ho odevzdaně dokočit mužskou potřebu, která mi jindy připadá nejskvělejší na světě. Ale teď a na takovém místě? Sotva skončí, beze slova se ode mě odtrhává a vstane.
„No tak jdeme,“ říká nabručeně a nečeká až vstanu. Jde si stoupnout na cestu a já ho docházím.
„Promiň, ale mě to takhle vůbec nepřipadalo dobrý,“ povídám aspoň, protože něco musím říct.
„Fajn, s tim si nelam hlavu, jo?“
„Nezlobíš se?“
„Ne, proč?“
Moc přesvědčivě ta jeho nenaštvanost nevyznívá, za ruku mě vůbec nebere a ani nevtipkuje jako jindy na můj účet.
Nabíráme směr zpět k hotelu a nálada objevovat novoty dávno vymizela. Po několika metrech se k nám navíc blíží dvě rozesmáté a známé tváře – Šárka s Elenou, dvě holky z autobusu.
Holky se letos už potřetí společně vydaly do Španělska a na tohle konkrétní místo podruhé. To, co jsem si zafixovala do paměti z útržkových hovorů na zdravotních zastávkách cestou sem bylo, že jsou právě nezadané a tady si vždy dost parádně užijí, jak mužů, tak tance na pověstných známých diskotékách.
Jedenadvacetiletá Elena dělá kancelářskou myš a dvacetiletá Šárka kmitá v obchodě s potravinami na vesnici u rodičů. Připadá mi, že obě snad bez přestávky září štěstím. Jindy bych také sršela hvězdičkami, ale já dnes neboduji a momentálně tvrdnu pod hranicí mrazu. Jenže tohle se téměř neznámým a navíc svobodným holkám nesmí vůbec vytrubovat, proto v sebezapření nasazuji ten nejmilejší výraz v tomto kraji.
„Ahóóój,“ zdravím do dálky.
„Ahoj, lidičky,“ křičí na nás Šárka a Elena pozdraví až když se přisune na menší vzdálenost.
„Kam jdete?“ ptá se Elena a kouká spíš na Pavla než na mě.
„Teď už tam odkud vy,“ odpovídá sám.
„Hmm, škoda.“
„Příliš slunce škodí a vy si taky dávejte pozor,“ přidává ještě a bere mne za ruku, abychom šli. Šárce se ale nejspíš strohé rozhovory s krajany nezamlouvají.
„Před chvílí našla Elena krásnou mušli, šumí v ní moře. Máte taky nějakou?“
„My mušle nesbíráme,“ odpovídám jí s úsměvem.
Pavel se vyprostí z mého sevření, což mne celkem zamrzí, protože ho ráda opětuji, když mne naštvání přechází společně s ušlými kroky. Natahuje se po mušli v rukou Eleny, protože ho všechno mořské přitahuje, ale ta jí jen tak beze slov nevěnuje.
„Půjčíš mi jí?“ ptá se tedy s kouzelným úsměvem na rtech a mně se vlastní úsměv proměňuje v nervózní tiky.
„Jasňačka, je jen tvoje, ale na dobu určitou.“
„Kdo tu dobu určuje?“
„Hádej.“
„Tak kolik?“
„Pět.“
„Pět minut, hodin, dní?“
„Sekund. Jedna, dva, tři, čtyři, pět a chňap!“
Bere mu jí z ruky, aby ji zase vrátila do natažené dlaně, díky hlavě ukloněné na pravou stranu, s prosebným výrazem na tváři.
Šašek! Šaškuje tady kvůli jedné mušli. Nějakou si najdeme nebo koupíme, nemusí se přece doprošovat. Pozorně si prohlíží půjčený kus z moře zatímco já ostřížím zrakem sleduji Elenu a její kamarádku.
Nechápu, proč ani jedna nemá vážnější známost, nebo prostě kluka na chození. Ale možná jen tak povídají, aby se staly zajímavými objekty a doma na ně čekají životní lásky, které je bezhlavě pustily do tohoto uvolněného světa vášní.
Elena, černovlasá, dlouhonohá kráska s hnědýma očima, patří do první třídy, do elitního výběru nejkrásnějších žen, na kterých nikdo na první pohled nevidí ani chybičku. Šárka naopak vyrostla trochu málo, její nevysoká postava s neznatelnými prsy a klučičím sestřihem vlasů ji tudíž řadí k průměru dnešních trendů. Nechci říct, že je ošklivá, to ne, jen taková obyčejná. Úplně obyčejná v porovnání s Elenou.
Ale vedle Eleny si dnes připadám obyčejná i já. Kdybych se necítila tak nesmírně zamilovaná a šťastná ( když opomenu tu dnešní nemilou událost) a tím nadřazená nad vší pozemskou krásu, nejspíš bych radši zalezla do kontejneru.
Nepřikládám nijakou zvláštní váhu tomu, že Pavel drží Eleninu ruku s mušlí delší dobu než je třeba. Možná nechce, aby se zas cukala, ale i tak ve mně moment něco vystřeluje.
No tak klid, holka, přece ti ho nekrade! V Praze tráví tolik dní sám a najednou mi jeden hovor s výstřední koketou působí mžitky a závratě.

neviditelny text

Kniha vyšla v květnu 2007 ve vydavatelství Akcent!

Objednat si ji můžete zde

neviditelny text

Akcent, Drahomír Rybníček
Bedřicha Václavka 20
674 01 Třebíč nebo telefonicky na čísle 568 844 553,
popřípadě faxem na čísle 568 842 815,
či e-mailem na adrese akcent@vydavatelstviakcent.cz

neviditelny text

neviditelny text

Ukázka:

neviditelny text

1. kapitola

neviditelny text

Středa, 30. března

neviditelny text

Na malém náměstí si chladím obličej na vitrínovém skle obchodu s hračkami. S přilepeným nosem, čelem a tvářemi, si připadám jako reklama na vycpané plyšáky, obklopující mou uvzdychanou maličkost.
Ano, jsem přesně takový vycpaný medvěd, žirafa, pes či kocour. Stojím za podívání cizích očí, ale vzhledem k vysoké ceně, mě nikdo nechce. Nikdo netouží po mé dlouhodobé návštěvě v království, říkajícím si kamarádský domov. Leda bych se prodala hluboko pod cenou a získala si přízeň většiny podvrhem.
Občas se i u někoho peníze najdou a chce si udělat drahou koupí radost. Ale místo mne si raději vybere dokonalejší věc. Můj plyšový povrch je totiž vycpaný divnou směsí. Hrozně zvláštním mixem, který dráždí srdce a city přítomných pozorovatelů. Kdo by stál o nedokonalost vysílající uhrančivé paprsky nervozity?
V poslední době se na skle svlažuji často. Stačí když, se někdo zaposlouchá a uslyší, jak setkání mojí horkosti se studeným povrchem zasyčí:
Sssss ssssss, psssssst!
Neřeknete to na mě? Svěřím se vám, i když neodpovídáte. Stačí o trochu víc škodlivého slunce a přehřeju se. Rozdrtím první sklenku, co bude po ruce a polepím se těmi neužitečnými střepy. Stanu se panenkou ve skle. Nepoužívanou křehkostí a budu moci zůstat mezi věcmi ve sklápěčce obývací stěny. Ukrytá jako cennost, co není na všední podívání. Kdo není denně viděn, nezprotiví se. Kdo je pečlivě strážen a ukryt, je zvláštní. Ostatní ho musí respektovat i v nepřítomnosti. Podobně jako když holka, doposud oblékaná do sekáčové módy, přijde ve značkovém oblečení Nike. Okamžitě ji propichují šťastné oči obdivovatelek a neexistuje, aby si bez ní mlely maso na oběd, příliš kořenily a na pánvičce úmyslně pálily.
Nevím proč mi stále přiklepávají ostré cizokrajné směsi. Vůbec jejich chuti nerozumím, protože ve skutečnosti chutnám jinak než mě připravili.
Bojím se.
Pssssssssst!
Zase to, prosím, nikde neříkejte. Mám strach po ránu otvírat školní šatnu a hlavně dveře třídy 6.B. Je plná dětí a přece prázdná. Osmnáct kluků, pět holek a já, Hana Veličková.
Holčičí rada se rozhodla, že jsem nebyla k žádnému lidskému druhu zařazena a přitom poslední zdravotní průzkum křičí: „Je zcela normální!“
Být normálen, tedy průměrným středem, ale není ono. Musím se hýbat nahoru nebo dolů a přelézt všednost. Vlastně nemohu, protože za mě rozhoduje nálada. Pššššš! Ticho našlapuje kolem a tajemství mi zavírá pusu.
Prozatím pomlčím, ve svém vlastním zájmu, promiňte….
Ptáte se stejně jako já? Může být někdo obyčejný pod cizím dotekem jiný? Ano. Asi jako okno. Zavřené a otevřené je odlišné. Zavřené dusí. Otevřené dýchá. Předevčírem jsem se dýchání z okna tolik bála, že se mi rozbušilo srdce. Prostě jsem chtěla vzít hadr, čistící prostředek na sklo a mezi fingovaným leštěním skočit dolů. Toužila jsem tragicky zahrát, jak jsem nešťastně spadla a zabila se. Přála jsem si být mrtvá, ale zároveň jsem nechtěla, aby o mém záměru někdo věděl. S hadrem by to nikdo nerozebíral. Uklouzla. Spadla. Šmitec.
Smuteční pochod na rozloučenou a několik ponurých melodií z poškrábaných desek. Mezi černotou zářivě bílá rakev s bílými růžemi a pomněnkami na rozloučenou.
Modravé pomněnky mám moc ráda. Milují každého a rozehrávají barvy v srdci. Říkám jim malé nebeské obláčky. Díky nim sním o krásných věcech. Jenže do léta, kdy porostou, je ještě daleko……..

neviditelny text

Knihu vydalo nakladatelství Petra, 169,-Kč
Kniha již vyšla a je k dostání v knihkupectví. Pokud neseženete, lze ji objednat na adrese:
SPIRA – Ing. Jan Suchl
Horská 10
460 14 Liberec 14

neviditelny text

telefon a fax: 485 114 134, 482 725 499
mobil: 602 441 126

neviditelny text

Příjemné čtení….

neviditelny text