Tanec v květinovém děšti (2009)
Román pro dívky. Dora Ledecká se v létě seznamuje s Tomášem. Má ho ráda a je jí víc než sympatický, až na jednu bolestivou záležitost. Od počátečního rozhodnutí, se s ním rozejít, upouští a vztah vyústí v brzkou svatbu. Po čase jí manželství nepřipadá tak krásné, jak si představovala. Tomáš tráví většinu času v práci a ona se nudí. Napadá ji jen jediné – s vdavkami v osmnácti se unáhlila.
Ukázka:
Cestou k rybníku jsem si přehrávala scénku, kterou jsem hodlala bezchybně odehrát. Rozejdu se s Tomem! Ano. Musím. Nechci a musím. Známe se pár dní a cítím na něm jistou závislost. Dřív jsem si vztah s klukem nijak nepřipouštěla. Láska připlula a odplula. Trvala den, týden či tři měsíce. Čtvrt roku dosud považuji za moje chodící maximum.
S Tomem si v tomto případě můžu o dosavadním rekordu chození nechat jenom zdát. Nevydrželi jsme ani týden. Vlastně já. Já nasadím parohy a zkrátím nožky dobře rozběhnutému jelenovi. On netuší, že ho dnes nečeká žádná vášnivá líbačka a doteky, ale jednoduchý KONEC příběhu ze začátku letošního léta.
A tak to naše milostný hraní vypadalo slibně! Jenže si prostě nehodlám nechat všechno líbit. Mám se až moc ráda. Občas nedbale a zapomnětlivě ale ráda.
„A ne abys couvla, když jsi mě vytáhla! Žádný slovní kličky neposlouchej, stejně si je vymyslí. Lež ti možná pomůže k báječnýmu pocitu na začátku, ale po pár hodinách? Zase budeš sbírat odvahu a dostaneš se do bludnýho kruhu, protože zase zahučí mezi jistý oblafováky.“
„Držím se pevně stejnýho rozhodnutí. Spolehni se…“
Sotva jsem kámošce Dorce pevným hlasem prozradila, co skutečně chystám, rozklepala jsem se uvnitř. Nechtěla jsem, aby právě ona věděla, co mne s Tomem nutí k rozlučce navěky. Jenže náhoda tomu chtěla…
Příčina nesla dost bolestivosti. Většinu nocí jsem se vzbouzela kvůli Tomovi a nemohla se dočkat, až se zase sejdeme. Dnešní noc jsem rovněž nespala díky jemu, ale myslela na doteky se slzami v očích. Prsa mě neskonale pálila. Až jsem občas pociťovala i křeče, jaká citlivka se ze mě stala na ženských přednostech. Nevím, co ho vedlo k tomu, že se prostě nedovedl ovládat, když jsem křičela „Dost!“ „Ne!“ „Přestaň!“
Chápu, že ho možná kousání, sání a škrábání ňader vzrušovalo až do krajnosti, jenže já nebyla na žádné sado maso vychovaná, aby ze mě doslova sedřel kůži a já se nemohla skorem ani nadechnout, abych ze sebe nevytřískla aspoň kapku slzy.
Jednou se dalo prominout. Ale několikrát?
Kniha vyšla v lednu 2010 u vydavatelství Akcent
You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.