Nicole Ribeirová – Lež má ženské nohy (2007)
Letošní červenec nestál za nic úžasného. Turistů se na Isla Margaritu přihnalo v rekordním množství a policisty a strážníky čekaly služby bez nároku na výběr volna. Inspektorka Pilar Montanerová musela řešit aktuální případ: „VRAŽDA DÍVKY U PUNTA DE PIEDRAS“. Na Puntě de Piedras bylo nalezeno tělo mrtvé šestnáctileté dívky, Daniely Chavianové. Matka oznámila, že dcera odešla z domova a že má o ni strach, protože o sobě nedává vědět. Prý už párkrát utekla, ale vždycky se za pár dní sama ozvala. Bohužel, matce nemohli podat lepší zprávu než tu nejhorší. Mrtvou Danielu objevili dva turisté chtiví unikátních fotografií z několika méně osídlených míst ostrova. Přilákal je úděsný zápach, který způsobilo pražící slunce. Mrtvá ležela v jámě zarostlé pichlavými keři, několik stovek metrů od několika roztroušených domů starousedlíků… Jaké byly poslední dny života mladé dívky, proč musela zemřít a kdo byl její vrah? Na všechny tyto otázky inspektorka Montanerová nalezne odpověď.
Ukázka z knihy:
„Hmm, už můžu jít?“
„Ještě pár otázeček.“
Zkontrolovala si čas. Dvacet hodin a osm minut. Píp píp. Radši by tu pípala vteřiny, než se nechat vláčet minulostí.
Héctorovu návštěvu nestihne ani náhodou a zrovna, když měl obrovské překvapení. Dobrovolně ho jen tak nevybalí, to z těhle chlapů nikdo nechápal. Bude si muset zasloužit znovuvydání zvláštními službami. Jako by toho neměla dost.
„Fajn, ale neptejte se složitě.“
„Dobře, pokračujeme jasně. Nerozumněla jste snad něčemu?“
„To byl jen takový pokus o vtip.“
„Aha. Jak se jmenuje váš milenec?“
„Neřeknete to Michelovi? On by mě snad zabil… ehm, teda nezabil, ale kdo ví, co by se stalo. Seřval by mě jak fakana a bylo by po manželství. To nechci, přeju si zachránit, co se dá.“
Hlavně svoji svobodu. Myslela si pro sebe. Jo, musí se snažit, aby se ze všeho podezřelého vyvlíkla. Nebude někde hnít za mřížemi, když je ve všech bodech špatné pověsti domku s kurníkem a přilehlého okolí nevinná.
„To vám slíbit nemohu. Pokud to bude nutné v rámci vyšetřování, bude s tímto faktem obeznámen.“
Povzdechla si a otočila hlavu doleva. Upírala zrak na polosuchou kytku na zamřížovaném okně. Stejně musela s pravdou ven. Nic jiného nezbývalo. Tajila tento vztah dost dlouho a kdo ví, jestli všechno nevěděl a nečekal, kdy tu její pravdu sama vyklopí. Připadala si jako v šaškárně, nemohla si pomoct.
„Chcete otázku zopakovat? Potřebujeme znát jméno vašeho milence, abychom ho také předvolali k výslechu.“
„Předvoláte ho? Ale on s tím nemá nic společnýho.“
„Netvrdíme, že má, ale musíme si prověřit všechna dostupná svěděctví, na jejich základě……“
„Dobře, stejně byste to vypátrali, ušetřím vám práci. Jmenuje se Héctor Navarro.“
Odvezli ji domů s tím, že přijde na další výslech, až se objasní určité drobnosti.
Knihu vydalo vydavatelství Akcent prosinci 2007
Můžete si objednat zde
You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.