Rozhovor – Monika Elšíková

Monika Elšíková miluje Alexandrii

Monika Elšíková studovala krátce DAMU, aby poté přešla na FAMU. Dnes ji známe jako autorku mnoha knih a dokumentů, režisérku a scénáristku např. filmu „Archa pro Vojtu“, knih pro děti „Bubu“ ( získala Cenu Ministra kultury), „Jonáš a velryba“ ( Zlatá stuha) a v současnosti díla o osudech arciopata benediktinského kláštera v Břevnově, Anastázi Opaskovi, „Opat chuligán“ (Karmelitánské nakladatelství), kterému byla v posledních letech jeho života nablízku.

Pracujete jako režisérka, scénáristka, produkční, píšete knihy a přispíváte do časopisů. Cítíte se jako žena pohlcena prací nebo vás všechna ta činorodost baví?

Baví mě život. Jsem šťastná, že je jaro a že jsem matka. Nedovedu si představit, že bych žila bez dětí, psů a koček. Práce je pro mě ale také důležitá, jako způsob sebevyjádření. Možná kdybych měla velký dům se zahradou, hodného manžela a deset dětí, to by mě také uspokojovalo. Spousta matek je kreativních ve vztahu k dětem, vymýšlí pro ně hry, hrají jim divadlo a kreslí.

V poslední době se na vás doslova navalila směs nejrůznějších nepřízní života. Souhlasíte s rčením, že když už se něco pokazí musí pořádně a žádná bolest netrvá věčně?

Ano, určitě, ale někdy je těžké to vydržet.

Vaše knihy pro děti získaly řadu ocenění, vycházejí například v angličtině, němčině, francouzštině a dost zvláštně, v arabštině. Je vám známo, jak se tamním čtenářům líbí? Umíte arabsky?

Jenom v němčině a v arabštině. Arabsky neumím, ale možná se naučím. Cítím zvláštní spřízněnost s Egyptem. Miluji Alexandrii i Káhiru a už se těším, až se tam zase podívám. Zrovna dnes jsem psala svému arabskému překladateli, jak je pro mě smutné být v Praze, když vím, že Alexandrie je v tomhle ročním období krásná.

Označila bych vás za ženu bojovnici za práva dětí a zvířat. V dokumentech a filmech jsou hlavním tématem děti ve složitějších situacích než „normální“ Za co v současnosti „bojujete?“ Na jaký problém poukazujete v médiích?

Hájím práva dětí a zvířat, protože to za ně nikdo jiný neudělá. Jinak zastávám názor budhistů, že si každý, pokud k tomu má jen trochu možnost, má pomoct sám.

Co nového připravujete v divadle a ve psaní?

Pracuji na scénáři podle své knihy Bubu, který bych měla začít točit pro Českou televizi. Chtěla bych, aby v něm hráli Zuzana Bydžovská a Karel Roden. Vzala jsem kameramana a výtvarnici na obhlídky, byl to moc krásný zážitek. Našla jsem starý zámeček poblíž Benátek nad Jizerou a tam bych ráda točila. Teď se pokouším kreslit technický scénář a moc mi to nejde. Je to pěkná dřina. Co se týká knih, Karmelitáni právě vydávají mou knihu o Anastázi Opaskovi „Opat chuligán“. Jde odotisk druhého vydání, tak mám radost. Divadlo Ungelt hraje druhým rokem hru Mathilda se Zuzanou Bydžovskou a Jiřím Bartoškou a také se pokouším psát scénář jedné cikánské pohádky.

Vzpomenete si, kdy jste naposledy na vlastní oči viděla louku plnou žlutých petrklíčů?

Něco takového existuje? Je to pro mě fantastické stejně jako potok, z něhož jsme jako děti lovily raky. Asi už stárnu.

Děkuji za rozhovor a přeji vám mnoho osobních a profesionálních úspěchů.

psáno pro www.webmagazin.cz