Novoroční trhaviny

Jedna, dva, tři, skok
Vystrkuje na nás roh
Majku, je novej!

Na Silvestra jsme šli slavit netradičně k Bédovi. Pokaždé jsme slavili doma, ale Majka štvalo, že na Silvouše dávají jen samé sestřihy toho, co viděl přes rok nejmíň třikrát a nevyhrabou nic nového den před Novým.
U Bédy se našlo novot vždycky dost. Nedávno si vzal Američanku, která zdrhla do Čech před přemnoženými organismy teroristů. Béda jí zajišťoval neustálou ochranu tím, že přikupovával pozemky. Ona si myslela, že z lásky k ní, ale my věděli svý.
Béda hromadil, aby mu stát posílal prachy za to, že vlastní a tím trochu podpořil jeho tvrdou práci – vyhánění stád ovcí a krav na kopce. Měl i sekat, ale to se bránil, že Džekýna potřebuje ochranu a v trávě se každý ztratí.
Nás si Béda oblíbil ze všech nejvíc díky Majkovi, který ho naučil na počítači a o tom se mu ani nezdálo, co se dá všechno vlastnit a dělat na soukromém pozemku aniž by budil pohoršení.
Já ho měla ráda, protože vlastnil celoročně vytápěný bazén uvnitř domu, kde to vypadalo jako v akčních filmech – kolem kytky, bar, sauna…
My slavili u bazénu. Bylo mi jasné, že se musím přiměřit pouze k usrknutí šampaňského na přípitek, abych byla schopná doplavat včas na břeh kdyby něco.
Přišlo nás asi deset a toho rámusu! Přetahovali jsme se ve vtipech a já se tak nahlas smála, že jsem překřičela i cédéčko SuperZMAR a Kristla mě napomínala, abych utichla, že odpočítává minuty.
Ona je odpočívala už od doby, kdy přišla. Chtěla s úderem pěti minut po půlnoci odejít domů, protože myslela, že se muž vrátí z odpolední, která končila též úderem.
„Kristlolololo..neblbni, myslíš, že přijde? Ožere se jako všichni!“
„Ne! On je jako já a vlastně i ty, Zuzanečko. Vrátí se, popřejeme si krásný nový rok a usneme. Ráno se probudíme a bude všechno jinak.“
„Hele, já nepiju, protože to mimčo by se na mě zlobilo a při porodu vyplazovalo moc jazyk a uši by se mu hodně zkroutily. Ale ty moc nevěř, ránu, které přinese samé změny. To sis ještě nezvykla? Změní se akorát číslice na roku, jinak úplný nic!“
„Neruš mě!“ okřikla mě a já začala falešně zpívat a všichni mi tleskali. Majk mi donesl džus a připil už nejmíň po stý na Nový rok, který ještě ani nepřišel.
„Je ti dobře, Zuzanko?“
„Ano, je“
„Nepotřebuješ něco?“
„Ne, nic!“
„Nechceš pusinku?“
„Ne, Maječku!“
„Já ti jí dám.“
„Dobře, ale hlavně nespadni.“
Nespadnul i když vrávoral. Jak se tvářil šťastně! V jedné ruce držel skleničku s něčím moc veselým a jak mi dělal radost, nezaregistroval, že Kristla vstala a srazil se s ní.
Majk všechno zachránil a ani nedopadl na zem, ale Kristle se podlouzl podpatek a letěla přímo do bazénu.
Seběhli jsme se k ní tři a vytahovali ji. Jenže z druhé strany někdo křičel: „Pozor, hodím ti záchranej kruh.“
V opilosti si bohužel člověk nepamatuje tvary. Místo kruhu letěla koule, malá vodní bomba zelenkavé barvy, ta prudce dopadla na Kristlino levé prso a ona pod tou šlupkou upadla.
Mysleli jsme že je po ní. Řvala bolestí, syčela a nadávala. Já nadávala s ní na chlapy, že se chovají jako hovada a aby už si ťukli a šli pod vodu.
„Zuzanečko, chceš pomoct?“ na Majkovu poznámku jsem nereagovala.
„Zuzanečko, já ti pomůžu, víš, že to dnes umím.“
„Ještě ty se mi do toho montuj,“ rozčílila jsem se na něho, protože se tu nemožně pletl a já nemohla společně s Gábinou manipulovat raněnou.
Chlapům došlo, že Kristle zlomili asi prso a povadl jim úsměv. Vyzvídali kolik stojí plastika a místo smíchu škytali a krkali.
Jenže my se pořád ptali Kristly, jak jí máme pomoct. Ona se držela každé za nohu a zhluboka dýchala.
„Zavoláme jí záchranku,“ navrhla jsem a v tu chvíli se z rádia ozvalo: „Tři, dva, jedna….ať žije Nový rok!!!“
Kristla se vymrštila a radostně vyjekla „Ať žijeme, huráááá. Nový! Nový je!!! Hurááá! Hurááá!“
A my se zase rozšoupli a pořád se pusinkovali a tleskali a plácali si po ramenech a já si přesně za pět minut, všimla, že Kristla odchází a od branky mi šťastně mává.
No a pak jsem nepozorovaně zmizela i já. Za mnou jsem viděla odcházet Gabču s Pepou a Majk tu zůstal s Džekýnou a Bédou. Asi po půl hodině se prý strašně lekl, že jsem se utopila a skočil pro mě do bazénu.
Když ho vylovili, dovedli ho k nám a já si ho novoročně sušila na kanapi.
„Zuzanečko, já strašně zlobil. To nám ten rok špatně začíná. Domů se ti vrátil vodník a co teprve ráno.“
Inu jak na Nový, tak po celý. Ještě že to malé moc nekopalo, asi vědělo, že ve zmatku je nejlepší zůstat tiše a ani neštěkat.