Majko – Zuzkoviny

Slunce se chlubí
Že svítání zas mluví
Už nespi, Majku!

Majk se vzbudil s rozvernou náladou, jakoby tušil, že mu dnešní den přinese něco excelentnějšího než ostaní obyčejné dny.
Svůj nápad, který se mu pravděpodobně zrodil ve snu, mi přednesl okamžitě po vyhrabání se z postele.
„Dnes budeme jen majkovat a zuzkovat. Kdo to zkazí, prohraje a uvaří lívance, kakao a jako zákusek smažák s hranolkama,“ liboval si a zarazil ho můj pobledlý obličej.
„Hmm, na to já moc chuť nemám.“
„To nevadí, prohraj a budeš jen kuchtit.“
„Nevím…“
Chtěla jsem dodat, že nezvládnu asi ani to vaření, protože mne žaludek příliš lechtal a už i při slovech o jídle poskakoval. Majk nečekal na můj souhlas a začal:
„Zdály se mi sny, byl jsem králem i šípem. Měl jsem rád, Zuzko“
A já na to:
„Jaké hezké sny? O kom jsi rád snil, Majku? Řekni, podrobně.“
„Ze zlatou hvězdou. I pyšnou a Sněhurku. To bylo, Zuzko!“
Nějak se mi nelíbil. Zdálo se mu o jiných ženách a ne o chobotnici a snad by mi i zazuzkoval podrobnosti, kdybych ho požádala. Zauvažovala jsem, ale jelikož mne ovládala přecitlivělost, vstoupily mi slzy do očí.
„Za svitu slunce
Dnes nevypadám špatně
Zaostři, Majku!“
Podíval se na mě s úsměvem na tváři, ale hned ho zakryl maskou zamračenosti a přemýšlivosti, protože se topil v mé slané vodě.
„Neboj miláčku
To nebyla nevěra
Srdíčko, Zuzko!“
Majk mě obejmul. Slzy jsem neustájila a oni se kutálely Majkovi na krk, protože se přitulil k mému poprsí. Rozbrečela mne představa Majka v nové hlavní roli, brečela jsem jako bych prožívala katastrofu a ne štěstí. Majk mě zase utěšoval.
„Ty jsi jediná
Byl to jenom hloupý sen
Nebreč už, Zuzko!“
Dal mi pusu a ještě pevněji mne obejmul. Déle jsem to nevydržela, řvala jako mimino a majkovala:
„Malý vetřelec
Přistál v mém prázdném břiše
Jsem těhotná, Majku!“
„Áááá, nehrajou ti slabiky! Prohrála jsi. Prohrála!“
Pustil mě z objetí a začal skákat radostí. Výhry potěší každého. Já si utírala poslední slzy, protože se mi ulevilo. Při pátém skoku radosti se Majk zastavil ve vzduchu.
„Vetřelec v břiše? Co to je?“
„Nepředstavuj si nic mimozemského, Majku. Zůstaň při zemi.“
„Jsi snad těhotná, Zuzanko?“
Přikývla jsem.
Majk zapomněl na Guguny a Pošuky. Majk úplně zapomněl zapnout počítač a místo toho běžel ven a otrhal sousedce zahrádku. Donesl mi plnou náruč květů, poplácal mě přátelsky po zádech a ujistil mne, že to zvládneme.
„Ty lívance ti odpustím, Zuzanko, smažák stačí.“
„Zvládneš…“ povídala jsem já a běžela se sklonit nad záchodovou mísu. Majk mne následoval a když zjistil, že mi celé dvě hodiny nemůže pomoci, jel koupit do marketu pět kilo vodního melounu, na který jsem měla neovladatelnou chuť.
Nakrájel mi ho na kostičky, položil na mísu a sledoval moje břicho.
„Neboj, z mimina jsem nic nevyzvracela.“
„To je fajn, Zuzko, já se moc těším.“
A já se také moc těšila!