Tato hodina…
Jak klidná je hodina poledního odpočinku
jen hluk vzdálené káry
a hlas zpěváka v dáli
se zaslechne…
Hravý a křehký popěvek
který láska nechá rašit
jak proud vody zkalené
A plíseň ze srdce se uvolňuje…
Lepší než major majoránky
a než jitro jitrocele
v jeho parfému a jeho pláči
a v jeho pláči ve zlomenině
se roztříští jako sklo
které utvořila z medu…
Zpívej, tak zpívej
ať do mých očí
přineseš idylickou knihu
a uvadlý a bezvonný
neuhneš z doslechu
protože jsi včela
a můj sluch
květina jediná…
Jak klidná je hodina poledního odpočinku
a moje duše klímá
vystupujíce tento dlouhý svah z ticha a potěšení
kde slyším duet jednoho neúnavného výra
a jednoho srdce, co únavě velí
JOSE P.H. HERNANDEZ
( Portoriko )
Narodil se v Hatillo 1892, zemřel v Río Grande 2. 4. 1922
Měl chudé a bolestné dětství. Studoval hudbu a pomocí vlastních sil udělal kariéru lékárníka. Nemoc, která způsobila jeho smrt – tuberkolóza, mu darovala hlubokou a dramatickou melancholii, kterou můžeme zaregistrovat ve větší části jeho intimní poezie. Ve vsi Río Grande postavili na jeho památku sochu
Poetická díla: Coplas de la vereda -1919, El último combate – 1921, Cantos de la sierra – 1925
You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.