Psi

Smečka černých psů prošla nedaleko domu. Lepší je říct, že se psi procházeli, neboť jich bylo hodně a jejich chůze zabrala celou noc.
Muž byl sám. Seděl uprostřed místnosti s rukama na stehnech. Byl sám. V dáli někdo volal. Nedalo se dobře rozpoznat koho. Bylo jasné, že tu psi chtěli strávit celou noc. Muž začal brzy pociťovat zimu. Snad byly noci již velmi chladné.
Pomalu usínal. Nikdo nemůže tvrdit, že nesnil poněvadž spal. Spal snášejíc vzdálené štěkání. Měl tento sen: byl malý jako nějaký šváb. Pak si všimnul, že jeho tělo bylo jako tělo právě narozeného dítěte. V tento moment se otevřely dveře  a dovnitř vtrhli psi. Viděl u sebe nachový jazyk a páru vycházející z bílých tesáků. Smečka se vřítila jako hrom. Někteří psi skákali po nábytku, škrábali a rozbíjeli předměty. Jiní čenichali v koutech. Další chtivě žrali zbytky jídla. Ten, který byl blízko něho ho pozorně sledoval. Smrdutý dech psa donutil zavřít víčka muže, který byl ve snu malým dítětem.
Měl osudný nápad se pohnout. Jedním cvaknutím zubů mu pes sežral hlavu. K místu se přiblížili ostatní psi a každý snědl nějakou část.
Již se probudil z hlubokého spánku. Potuloval se mezi tenkými krápníky polospánku, když si s potěšením prokázal, že všechno nebylo víc než zlý sen.
Tehdy se probudil.
A tehdy pochopil. Bez hrůzy, bez úžasu a bez lítosti, že nesnil.
Již nebyl v místnosti.
Byl rozsetý v břiše nespočetných psů za neúnavného trysku psí smečky….

neviditelny text

Autor: Héctor René Lafleur, z knihy Cuéntos fantásticos argentinos