Balada soumraku
Večerní hvězdo, zaslechlas
Z mého srdce vyšly hlasy
Večerní hvězdo, smutnilas
A tobě patřila slova v písni
Vánek bolestně vzlyká
V tuto hodinu křišťálu
Ona mi z růže vznikla
I z prachu a sil orkánu
Večerní hvězdo pobledlá
Má hvězdo, růžičko sněžná
Mít tě má ruka vyzáblá
Pro nic na zemi tě neotrhá
Krásná jsi, hvězdo bílá
Vánek naříká úzkostí
Na krásu se vždy dívá
I přes ztrátu růžolistí
Večerní hvězdo pobledlá
Má hvězdo, růžičko sněžná
Pro nic tebe neotrhá
Vlastnit tě ruka má zašpiněná
Když přijdeš, oh, snoubenko
S chůzí ponurou a klidnou
Nepřestaň mít, má Růženko
V ňadrech tu bledost přichycenou!
JOSE P.H. HERNANDEZ
( Portoriko )
Narodil se v Hatillo 1892, zemřel v Río Grande 2. 4. 1922
Měl chudé a bolestné dětství. Studoval hudbu a pomocí vlastních sil udělal kariéru lékárníka. Nemoc, která způsobila jeho smrt – tuberkolóza, mu darovala hlubokou a dramatickou melancholii, kterou můžeme zaregistrovat ve větší části jeho intimní poezie. Ve vsi Río Grande postavili na jeho památku sochu
Poetická díla: Coplas de la vereda -1919, El último combate – 1921, Cantos de la sierra – 1925
You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.