Kaštanové chutě
KAŠTANOVÉ CHUTĚ
a tvoje cukří v pozlátku
Opečené kaštany vonící z ulice Kosmonautů pouze připoměly
ty naboso mnou milující šťavnaté
bílé vnitřky…
Nožem oloupané návleky v melodramatické tvorbě
vzletných výkřiků amatérismu si schovávám
do plechové krabice s robustní pannou na víku značky Maggi
a v zimě ji krotím v krmelci
v opravdovém lesním chrámu pro srny, jeleny a divočáky
Beru si sebou pozlátko,
v něm leží tvé „Cukří, cukří, cukříčku,
usedni si na lžičku.“
a já raději sedám na sůl u slupek ve sněhu
Nechám se olizovat zvířecími jazyky
a nestěžuju si.
Oni nelžou!
Necukrují pro jeden sladký prožitek
milostné ódy věčnosti
Pomíjivost nás hledá, miláčku
a sype
rozpustné cukří na lžičku
You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.