Veverčí les

Veverka Lilianka se vrátila z návštěvy u sojky a nemohla uvěřit tomu, co viděla. Její strom, na kterém bydlela ležel na zemi.

Pokáceli ho. Před měsícem zaslechla nějaké lidi, že ho pokácejí, ale měsíc se nic nedělo, tak si oddechla, že nemusí hledat nové bydlení. Dnes se vrátila z návštěvy a musela sesbírat všechny své nastřádané oříšky ze země, kde se rozsypaly, jak strom padal. Snad nějaký strom v tomto lese najde. Vydala se hledat volný strom, ale ať se ptala jak ptala, vypadalo to, že již v lese nezbyl ani jeden strom volný. Na jednom bydlel datel, na druhém kukačka, pak sojka, další datel a tak to pokračovala až se ocitla na kraji lesa, kde to vypadalo, že jeden strom přece jen volný je.
Strom vypadal opuštěně a Liliance se i líbil. Ale mravenci z mraveniště pod stromem jí říkali, že si má najít jiný strom, že tady byli také nějací lidé a říkali, že strom brzy pokácí. Mravenci se také již stěhovali, aby strom nezavalil jejich domov až bude padat.
„Kampak já půjdu? Les je celý obsazený,“ povzdechla si Lilianka
„Běž do veverčího lesa, patří jen veverkám a tam určitě nějaký strom najdeš, když jsi veverka,“ poradil jí jeden mravenec.
„Veverčí les, ale kde to je?“
„Přejdeš pět polí a pět lesů a šestý les je veverčí, běž tímhle směrem,“ mravenec jí ukázal napravo a veverka Lilianka se vydala na cestu. Poskakovala rychle, blížil se večer a ona doposud neměla žádný nový strom k bydlení. Les našla a začala volat u prvního stromu na velkou veverku, kterou zahlédla.
„Haló, haló, hledám prázdný strom, nevíte o nějakém?“
„Už tu není žádný volný.“
„Jsem tu správně ve veverčím lese?“
„Jseš, ale stromy jsou už všechny obsazené, chodí nám sem hodně veverek ze všech okolních lesů, kde kácí stromy. Přicházejí stále další a další veverky a stromů nepřibývá. Jedině, že by tě nějaká veverka chtěla jako svou spolubydlící. Běž se zeptat.“
Lilianka začala volat na stromy, jestli ji někdo nechce za spolubydlící, ale nikdo nechtěl a obešla už půl lesa. Začalo se stmívat a stále neměla kde bydlet. Zavolala na další strom, byl velký a mohutný, tam by se jí líbilo.
„Haló, haló jmenuji se Lilianka a chci se zeptat jestli bych tu nemohla bydlet. Všechny stromy jsou obsazené a brzo bude tma a jsem také unavená.“
„Jen pojď nahoru, ahoj, já jsem Merinka a už čekám, kdy zavoláš pod mým stromem. Chtěla bych si s někým povídat.“
Lilianka vylezla za Merinkou na její strom a začaly si vyprávět o tom jak Lilianka přišla domů z návštěvy a její strom byl na zemi a Merinka zase vyprávěla, jak se její maminka přestěhovala k Veverčákovi a jí je tady samotné smutno. Povídaly si až do usnutí. Merinka nechala Lilianku bydlet na jejím stromě a staly se z nich nerozlučné kamarádky.