O neposlušné Piškotce

Babička dopekla narozeninový dort pro svou vnučku Adélku. Jak jinak, než piškotový. Adélka milovala nade všechno jídlo na světě piškoty a tak jí babička ke třetím narozeninám upekla piškotový dort.
Obložila ho kulatými piškotami, ozdobila krémem a šlehačkou a posypala strouhanou čokoládou. Místo tří svíček se rozhodla dát na dort tři velké cukrářské piškoty.
„Báječné! Adélka oslaví třetí narozeniny, dostane tří patrový dort se třemi piškotami. Každá piškota bude znamenat jeden odžitý rok.“
Babička se zaradovala, jak si to vše dobře vymyslela a šla pro pytlík s velkými piškotami do skříňky nad kuchyňskou linkou.
„A jé je, poslední tři. Tak to mám akorát,“ pousmála se a piškoty zabodla na třetí, nejvyšší patro dortu, prohlédla si ho ze všech stran a usmála se. Povedl se! Navečer měla přijít Adélka a dort se do té doby pěkně proleží v kuchyni a bude připravený k nakousnutí tou nejroztomilejší oslavenkyní, kterou znala.
Narozeninový dort nechala na stole, zavřela dveře u kuchyně a šla zabalit dárky, které měla nakoupené pro Adélku. No a potom si hodlala trošku po práci s pečením odpočinout, než přijde její vnučka.
Jakmile ale zavřela dveře, zavrtěla se třetí piškotka na dortu.
„Vás to tady baví první a druhá Piškotko?“ ptala se třetí Piškotka dvou dalších Piškotek, ale ty jen stály poslušně v pozoru a nic jí neodpovídaly.
„Hmm, asi jo, když nic neříkáte. Mě to tady teda nebaví.“
Piškotka se rozhlédla kolem sebe a usmála se.
„Jéé, tolik šlehačky, krému a strouhané čokolády. To se bude parádně klouzat,“ vykřikla
radostně a sklouzla se po dortu dolů na stůl. Moc se jí klouzání líbilo a klouzala se tolikrát, až se z třípatrového dortu stala uhlazená střecha s dvěma piškotami nahoře. Piškotka si ale užívala legrace dál, až se jednou sklouzla tak hodně, že spadla k noze
stolu. Chtěla se rychle vyšplhat nahoru, jenže uslyšela, jak někdo bere za kliku ode dveří a hned na to se rozezněl holčičí hlas.
„Babičko a je ten dort opravdu veliký?“
„Tak se podívej,“ babička ukázala na dort a zůstala udiveně koukat s otevřenou pusou.
„Ale babičko, ten dort vypadá jako střecha. Stejně se mi ale líbí!“
Adélka přistoupila blíž ke stolu a zamračila se.
„Babičko, ale mně už jsou přece tři roky a ne dva.“
Adélka posmutněla a ukázala na dvě piškoty navrchu dortu.
„Ale já vím, Adélko, nezapomněla bych. Třetí Piškotka se mi asi někam zatoulala.“
„Babičko, ty jsi asi zapomněla, že mi jsou tři roky, viď?“
Adélka se rozbrečela lítostí a Piškotka schovaná pod stolem zvážněla.
„To jsem to vyvedla. Teď holčička Adélka pláče a má dneska narozeniny. Musím vylézt okamžitě na dort.“
„Nezapomněla jsem, ta Piškotka neposedná tady určitě někde musí být,“ babička začala prohledávat celou kuchyň. Adélka si utírala slzičky kapesníkem a zakoukala se na nohu u stolu. Utřela si rychle slzy a volala:
„Babičko, honem se podívej,“ ukazovala rukou Adélka na nohu u stolu.
Obě se dívaly vykulenýma očima na Piškotku, jak leze po noze stolu nahoru a pak po dortu, až k ostatním Piškotkám. Usmála se na babičku a na Adélku a sklouzla se po dortu dolů.
„Tak to udělala ona! Piškotka jedna neposedná, vidíš ji, jak se klouže? Zničila celý dort!“
„Babičko to vůbec nevadí,“ utřela si slzy Adélka, usmála se a dívala, co dělá Piškotka.
Ta se již při druhém sklouznutí zastavila uprostřed střechy- dortu a nakreslila tam veliké srdíčko. Pak se rychle vyšplhala nahoru a posadila se poslušně vedle dvou Piškotek.
Piškotka tam seděla jenom chviličku a zase sebou začala mávat a vrtět se a usmívala se na Adélku.
„Babičko, já si myslela, že jsi zapomněla, kolik mi je let a ty jsi mi přitom připravila ten nejhezčí dárek. Dort s neposednou Piškotkou.“
Obě se na sebe usmály a pobídly Piškotku, aby se ještě několikrát sklouzla a ta jim předváděla všechno, co dovede, aby Adélku už neviděla plakat.