Čokoládový beránek

Beránek Petrklíč se narodil na jaře mezi petrklíči a byl snad nejhezčím ze všech beránků, kteří se letos narodili. Jaro nadešlo teplé a slunečné a Petrklíč se moc těšil až ho přijdou obdivovat děti. Jenže jen čekal a čekal a děti stále nepřicházely.
„Maminko, nejsem dost hezký, že se na mě děti nechtějí přijít podívat?“
„Ale ano Petrklíčku, jsi moc hezký beránek, ale jsou velikonoce a děti mají raději čokoládové a upečené beránky z piškotového těsta. Musíš si počkat, až bude po velikonocích. Pak za tebou určitě přijdou.“
„Čokoládové beránky?“
Petrklíč se zamyslel. Kdyby se stal čokoládovým, tak by se na něho děti přišly podívat hned a nemusel by čekat až skončí velikonoce. Ale kde sežene čokoládu?
„Maminko, kde se dá sehnat čokoláda?“
„Ta se musí uvařit nebo ti ji darují lidé. Beránci ale čokoládu nejedí, Petrklíčku.“
Petrklíč čokoládu nechtěl jíst. Chtěl se v ní celý vyválet, aby měl čokoládové tělo a děti by se na něho přišly už konečně podívat.
„Hej Mourku, nevíš, kde se dá sehnat hodně čokolády? Tolik, abych se v ní mohl vykoupat a vylezl celý čokoládový?“ ptal se kocourka, který se procházel u ohrady.
„Mňau, náhodou vím. Minda umí vařit moc dobrou čokoládu z kakaa. Jestli chceš, tak ti také trochu uvaří.“
„Chci, ale musí jí být hodně, žádné málo!“
Minda si vyslechla beránkovo přání a pustila se do vaření čokolády. Brzy se mohl beránek vykoupat v krásně voňavé čokoládě a hned na to si stoupl do ohrady a čekal na děti. Děti přišly brzo.
„To je ale špinavý beránek!“ říkaly.
„Opravdu moc špinavý, fuj!“
Proč říkají, že jsem špinavý, když jsem čokoládový? Divil se beránek a posmutněl. Chtěl se jim líbit a teď říkaly, jak je ošklivý.
„Ale není špinavý, voní po čokoládě. Je celý čokoládový,“ řekla Lenička.
„To je škoda, že je čokoládový. Těšily jsme se na bílého beránka a teď máme zase čokoládového, kterých už máme plná bříška. S čokoládovým beránkem si hrát nechceme,“ řekly děti a otočily se směrem k domu.
Beránek posmutněl ještě víc než před chvílí a začal smutně bečet. Lenička se ohlédla a povídala.
„Podívejte se, jak je beránek smutný. Asi se na nás těšil jako my na něho.“
„Je opravdu smutný a o velikonocích by neměl být smutný. Víte co? Půjdeme ho vykoupat a pak si s ním krásně pohrajeme,“ rozhodly děti a daly se do práce.
Přinesly vaničku, vodu, kartáč a bublinovou pěnu. Přenesly beránka dovnitř a myly tak dlouho, dokud se neproměnil na bílého a navíc voňavého.
A protože byly velikonoce, uvázaly mu barevnou mašli kolem krku a na ni pověsily velikonoční čokoládové vajíčko.
„To je hezký beránek.“
„Hezčí než všichni čokoládoví beránci.“
„A mašle mu moc sluší.“
Říkaly obdivně děti a beránek začal radostí poskakovat a bečet, protože byl moc šťastný beránek. Nejšťastnější z letošních velikonočních svátků.